Před Zlínem sem si našel další stoupáček a když skončil, byl jsem ve 2000MSL nad Zlínem, což jsem hned radostně oznámil vysílačce. Macovo zachroptění mne ujistilo, že je vše v pořádku, ale na můj dotaz, kde končí CTR Uherského Hradiště a Otrokovický prostor, sem se odpovědi nedočkal.



    Z obav, aby mi protokol o přeletu nepotvrzovala SLI, sem začal ladit všechny známé i neznámé padáčkářské a rogalistické frekvence a somroval, jestli někdo nemá před sebou ICAO mapu. Nikdo neporadil, já mezitím ztratil něco výšky a přelítl Zlín nad vysílač nad městem.

    Při pohledu na hodiny (17:50) a 10km pás lesů směrem na UH jsem si řek, že nemusím být veverka a začal se tlačit na východ, kde bylo potenciálních přistávaček přeci jenom víc.





    Ke slovu se začal hlásit močák, taky nebylo nejtepleji a tak sem nalít nad dědinku, posledoval fotbálek a přistál vedle hřiště.





    Po sbalení a cestě "kombinovanou dopravou" (stop traktorem a MHD) jsem se dostal na nádraží ve Zlíně, kde mi bylo sděleno, že domů se dostanu ve 4:00 ráno. Baterky v mobilu totálně v háji a já si nemoh ani za nic vzpomenout na jediné číslo na spolulítače. Tak tam sedím hlavu v dlaních, hraju si z vysílačkou a najednou Macův hlas jak od Pána Boha shůry: "Kde si, my ve Zlíně".

    Tímto tedy ještě jednou děkuji Macovi, Pechmenovi a Pavle za dokonalý support, díky čemuž sem se domů dostal už v 11:00, pravda trochu v podroušeném stavu.

A to je celý.

Ren.