Nebyla to plně nehoda, ale byla to blbost, která k nehodě neměla daleko. Opět jsem vyrazil na termický výlet se školou PG, a to tentokrát do Lienz v Rakousku. V pondělí ráno jsme s sebou všem létačům do údolí přivezli pěkné počasí a slunečno. Od pondělního rána až do pátku jsme neopustili kopec a na svých váriích jsme opět posunuli sumární údaje velkým skokem kupředu.

Zpočátku jsem ke kopci přistupoval rezervovaně a první ranní lety byly spíše slety. Jako slétač jsem se asi osvědčil, protože jsem konečně i dostal odvahu vzít si s sebou nový foťák a ze vzduchu pořádně fotit. Odpolední lety již byly termické a při troše odvahy se dalo solidně polétat.

Ve čtvrtek jsem již nabyl potřebnou jistotu a to asi byl ten hlavní důvod níže popisované „blbosti“.

Polední let již nabízel trochu termiky a tak jsem se rozhodl chvíli počkat, jak se udrží ostatní kolegové. Na start jsem nespěchal, vyhlížel jsem na svah a snažil se něco vyčíst ze vzduchu. Na kopci již začalo být docela živo, protože se postupně začali sjíždět účastníci Dolomitenmann závodu. V okamžiku, kdy jsem se rozhodl startovat, bylo na startovačce pár lidí. Padák jsem rozbalil na hraně a abych se ukázal jako ostřílený a kopce znalý, tak jsem po krátkém nahození odstartoval na křížák. Provedl jsem vizuální kontrolu vrchlíku. Jenže ihned po startu při odbrždění šel kluzák okamžitě ostře doprava, a to přímo na blízkou lanovku. Provedl jsem opět vizuální kontrolu vrchlíku a ten byl naplněn správně. Kontroval jsem doleva a lanovku přeletěl. Jenže po odbrždění opět ostrá pravá zatáčka přímo proti druhému startu, kde naštěstí v tu dobu nikdo nestartoval. Při následném otočení do volného prostoru jsem opět nevěřícně kontroloval, co se děje a již jsem myslel, že budu muset počítat šňůry. V tu chvíli jsem opět odbrzdil a opět jsem ostře zatáčel doprava a při tom jsem závadu odhalil. Byla zatažena pravá odtokovka a to proto, že jsem měl uzel na pravé řidičce. Uzel se choval tak, že nebránil zatažení, ale bránil návratu řidičky do odbržděné polohy. Proto při každém zatažení se pravá strana brzdila stále více.

Situaci jsem vyhodnotil tak, že raději ihned přistanu u startu, protože jsem neměl odvahu s tímto problémem odletět nad údolí a protože jsem se dostal i dost doprava od startu a poměrně nízko. Svah byl docela široký, a tak jsem se rozhodl přistát bokem na kopec. Před přistáním jsem začas klapat uši, abych bezpečněji přistál, ale to byl další problém. Po odbrždění levé strany a při sklápění uší se opět kluzák ostře otočil na kopec a já jsem tvrdě přistál (spíše sebou třísknul). Odnesla to naštěstí pouze naražená noha a po hodině uklidnění jsem opět létal.

Hlavní chybou byla nekvalitní předletová kontrola padáku. Ve vzduchu jsem nedokázal dostatečně rychle vyhodnotit závadu a při letu a přistání jsem nekorigoval náklonem v sedačce. Závadu a její možné řešení jsme s Farárem a ostatními členy zájezdu hodnotili večer a doufám, že přispěla k poučení nejen mně. Štěstí bylo i v tom, že kopec byl poměrně široký a bez významných překážek. Pokud by se něco podobného stalo na startu v průseku lesa a nebo na nízkém kopci, pak by asi české zdravotnictví mělo dalšího klienta.