Sobota 7.7.2001
    Brzy ráno, jak jsem již napsal, bylo počasí v kempu větrné. Přesto jsme nasedli spolu s Milanem Michnou do auta ke slovinskému pilotu Lorenčakovi, známějšímu pod přezdívkou Murki, a zajeli na startoviště zhodnotit situaci. Vítr tam vanul nárazový o rychlosti 5 až 10 m/s, o 200 m výš však vichr kymácel se stromy lesa tak, že nás zašla chuť vůbec pomyslet na létání. Tomáš Lednik nás informoval telefonem, že dole v údolí fouká velmi silně a tak jsme se vrátili do kempu s tím, že se dnešní kolo nepoletí. V kempu pak zůstal málokdo. Mnozí si odjeli prohlédnout ledové jeskyně, jiní jeli na 150 km vzdálený Lijak, další zkusili koupání v nedalekém velkém jezeře na východ odtud. Večer se strhla bouřka a završila tak dokonale neletové počasí tohoto dne.

Neděle 8.7.2001
    V noci jsem opět z kempu odjel na přistávačku. Byl tam větší klid a oddával jsem se tichému pozorování nočního nebe v poklidu pod jakousi borovicí. Tentokrát mi však v noci bylo trochu chladněji a to by mohlo znamenat změnu počasí k lepšímu. Ráno jsem nevěřil vlastním očím - úplně jasná, sytě modrá obloha, jen slabé šelestění větru mezi stromy a jasné kontury okolních hor. Pohled jako z kýčovitých pohlednic z Alp. Tušil jsem, že dnešní den má ambice být velice dobrý, i když termika bývá při takovýchto situacích ostrá a rozbitá. Sjel jsem do kempu a spolu s organizátory jsme prohlédli všechny možné předpovědi na internetu. Kemp se zvolna probouzel a předpovědi, na rozdíl od těch včerejších, vypadaly docela dobře. Organizátoři se rozhodli vyjet na týž start, který jsme první den marně hledali, i když ve výšce vanul vítr z druhé strany. Výškový vítr ale nebyl silný a termika vykonala své, takže přímo na startovišti foukalo jemně proti. Na obloze už byly 4/8 kumulů a počasí vypadalo opravdu nádherně. Předpokládali jsme turbulentní termiku a dost pilotů se chystalo dovážit vodním balastem. Startoviště nebylo malé, ale 72 závodníků je docela dost a všichni se sem současně prostě nevešli. Krom toho zde bylo plno klacků a vysoké trávy.

    Na briefingu byla vyhlášena 42,5 km dlouhá trať se čtyřmi otočnými body a závěrečným dokluzem dál před hory k velkému jezeru. Startovní okno se otevíralo ve 12.30 a opět se letěl speed-run, tj. každému závodníkovi se měřil čas individuálně. Brzy po otevření okna se do vzduchu nikdo moc nehrnul, každý diplomaticky vyčkával, co bude. Časem však startovalo víc a víc padáků a tak bylo na startovačce trochu volněji. Přesto jsme byli svědky veselé podívané, neboť málokdo odstartoval normálně. Někdo skončil s padákem ve stromech, někdo se proběhl přes dva až tři jiné padáky a spolu s jejich obsluhou se do nich zabalil, aby se ještě nějaký čas kutálel z kopce. Také jsem při startu zakopnul a upadl do škarpy, přičemž jsem si natloukl prsty levé ruky a později ve vzduchu skučel od bolesti při kroužení v levých zatáčkách.

    Start se mi podařil až na druhý pokus a od té doby jsem se, stejně jako mnozí další, mordoval se získáváním výšky. Moc mi to nešlo. Termika byla rozbitá a špatně se ustřeďovala. Zamířil jsem podél svahu směrem k prvnímu otočňáku a až po určitém čase jsem narazil na dobrou termiku, která se dala točit. Spolu se mnou tam poletovala Hanka Matyásková a musel jsem jí v duchu pochválit, jak dobře si vedla. Naopak, jiné dva padáky se mezi nás vmísily a chaotickým křižováním stoupáku a dokonce opačným směrem kroužení nám způsobovaly vrásky na čelech a tak jsme stoupák opustili. Od prvního otočného bodu se už hnala proti nám zpátky skupina pilotů. Termika zde nebyla špatná, ale právě proto se díky ní celé pohoří schovalo pod mrak a zastínilo se.

    Celkově se termické podmínky v blízkosti hor zhoršovaly. Přeskočil jsem údolí k sousednímu vršku, kde stál kostel - první otočný bod. Kousek pod sebou jsem si všiml Mirka Varvařovského, jak elegantně kroužil, ten však byl také na cestě od prvního k druhému otočňáku a tak jsem neměl možnost moc dlouho pozorovat jeho styl létání. Přeskok zastíněného údolí byl bez problémů, ale cestou zpátky to zrovna moc nenosilo. Záviděl jsem pilotům z první skupiny, kteří zde letěli před čtvrthodinou a teď se pohybovali kus přede mnou, ovšem vysoko pod tmavou základnou kupovitého oblaku.

    Ti, co byli nejvýš, už letěli na sklopených uších, aby se vyhnuli vlétnutí do mraku. Do kumulu ale vlétnul jeden z polských reprezentantů, který zničehonic vypadl v prudké spirále pouhých 50 m od české pilotky a v tomto letovém režimu zůstával tak dlouho, dokud nedopadl do lesa, kde svým tělem přerazil strom a způsobil si vnitřní zranění. Mluvilo se o tom, že zřejmě byl v bezvědomí už v oblaku, kde se asi dostal do neřešitelné situace. Velkou zásluhu na jeho záchraně měl Bohdan Wojkowský, jenž neprodleně přistál v obtížném terénu u místa dopadu Poláka a poskytl mu první pomoc a přivolání vrtulníku. Za to sklidil později na briefingu uznání ostatních závodníků a čestné body.

    Pokračoval jsem v letu podél východních svahů Golte, ale všude byla krajina zastíněná a termika nebyla k nalezení. Snažil jsem se dostat o pár kilometrů dopředu, kam svítilo slunce alespoň částečně do lesů na úpatí Golte. Přilétl jsem tam s malou výškou a za posledních deset minut nepotkal ani stoupáček. Až 30 m nad stromy na kopcovitých žebírkách úplně dole v údolí se vzduch zavrtěl a tak jsem se pokoušel zachránit v úplně rozbitých bublinách stoupajícího vzduchu. Po pěti minutách usilovného trápení, napůl s nohama brouzdajícíma v lese, jsem získal dvacet výškových metrů. Nešlo to. Stoupák jsem ztratil a byl nucen přistát na malé mýtince s prudkým obratem mezi stromy a následným držkopádem po větru do protisvahu, kde jsem myslel, že se dolámu napadrť. Zastavil jsem se po několika kotrmelcích s ústy plnými hlíny, zkrátka lahůdka.

    Řada ostatních soutěžících udělala podobnou zkušenost. Termika buď fungovala dobře, nebo vůbec. Do cíle dolétli jen čtyři piloti v čele s Tomášem Braunerem, ostatní zůstali roztroušení po celé trati. Počasí bylo na první pohled krásné - 3/8 středně vyvinutých, pěkně zformovaných kumulů, navečer pak kemp těsně minula i bouřka.

Pondělí 9.7.2001
    Počasí nezklamalo. Už od časného rána se nebe kabonilo a po osmé hodině začalo pršet. Déšť zastihl i běhajícího Radka Václavíka, který se každé ráno věnoval běžeckému sportu. Nicméně briefing v 9 hodin proběhl a další byl určen na 11.hodinu. Internet poněkud stávkoval a tak jsme pro slušnou předpověď počasí neměli dost podkladů. Bylo však zřejmé, že je před námi další neletový den plný nicnedělání. Odpoledne však přece jen přestalo pršet a vysvitlo i slunce, takže organizátoři vytáhli závodníky na nižší startoviště a ke slovu přišla dešťovo-nesoutěžní disciplína: závod v přesnosti přistání. Vrcholy Golte byly zahaleny v mracích, ale bylo možné létat alespoň na přistávačku a někteří si dokonce na chvilku zakroužili ve slabé termice.

    Později odpoledne se mnoho závodníků i jejich početného doprovodu přesunulo do pizzérie v nedalekém městečku. Nervozita narůstala, protože pro vyhlášení řádných výsledků a mistra republiky je nutné odlétat alespoň tři platná kola a dnes, po pěti dnech zdejšího pobytu, bylo platné kolo pouze jediné ze soboty a předpověď na zbývající dva dny mistrovství byla značně nejistá.

Úterý 10.7.2001
    Ani dnes nebylo počasí letové. Přesto proběhl briefing v kempu a na něm bylo řečeno, že další bude na horním startovišti Golte v 11 hodin. Hory ale byly už od rána zahaleny do oblačné čepice, celé nebe zatažené šedou vrstvou oblaků a špatná dohlednost. Protože takové počasí setrvávalo celý den, vrátili se závodníci ze startu zase zpátky do tábora. To už bylo nad slunce jasnější, že výsledky nebudou a pro letošek nebude ani mistr ČR a SR. Snad jedině by bylo možné započítat body do rankingu, pokud by se ještě ve středu podařilo odlétat jedno kolo. Na to už mnozí závodníci nechtěli čekat, ztratili trpělivost a odjeli domů.

Středa 11.7.2001
    Počasí se přece jen umoudřilo. Od rána bylo jasné nebe a tak se po ranním briefingu odebrali piloti na startoviště Golte, odkud letěli poslední trať mistrovství. Termika byla turbulentní, ale kolo se podařilo odlétnout a tak mohly být navečer vyhlášeny alespoň neoficiální výsledky, sestavené z pouhých dvou kol, odletěných během týdenního pobytu.