Tak nám to s několika přáteli nějak nedalo a pustili jsme se do zapeklitého díla, k němuž jsme se všelijak odhodlávali a zase to vzdávali, až jsme nakonec dospěli k názoru, že teď je ta pravá chvíle zkusit to. Co? Inu, dělat časopis. Jen tak, náš. O lítání s padáky. Nebo i o jiném lítání, ale hlavně o paraglidingu a všem, co k němu patří. Reportáže o akcích, závodech, slezinách a všemožných otvíráních a zavíráních nebí, o klubech, partách a lidech vůbec, zprávy o přeletech, terénech, informace o padácích, výrobcích a zajímavých pilotech. Takové čtení u nás prostě chybí a protože si myslíme, že jsme snad schopni sesmolit pár řádků, jimiž nepohrdne váš zrak, začali jsme na časopisu tak trochu pracovat.

  V tu chvíli, byť chlapi, pociťujeme, co to jsou porodní bolesti. Stejně jako v jiném článku tohoto časopisu zde vzpomenu roztomilý film Na samotě u lesa: To máte počítač, monitor, grafickou kartu, paměti, programy, scanování. A taky diáky, focení, shánění, dohadování, tiskárnu, papíry, termíny. To máte inzerci, články, kontakty, peníze, předplatné, účty, banku, živnosťák. A taky tuny optimismu i pochybností. Má vůbec cenu tohleto začínat?

  Přinejmenším má cenu to zkusit. Dneska má svůj časopis každý. Zahrádkáři, švadlenky, drbny, horolezci, popeláři, zloději, železničáři, ba i učitelé. Snad už jen my, padákoví letci, musíme číst všelijaké magazíny všech ostatních, aniž bychom měli vlastního hlasatele našeho volnomyšlenkářství! A tak se tedy vrháme do psaní a utváření stránek, které když shltnete, uděláte nám i sobě radost. Určitě to není akce zaměřená proti naší LAA. Jen chceme mít svůj pěkný časopis po vzoru třeba Cross-Country a dalších, i když jim jejich rozsah a kvalitu budeme ještě asi dlouho závidět. S ostatními odbornostmi zahrnutými nejen v LAA, ale i v dalších sdruženích a společnostech, jsme přece vzájemnými leteckými přáteli, takže se můžou objevovat i na našich stránkách. Jenom toho paraglidingu by tady mělo být zdaleka nejvíc. Nemusíme přece číst výhradně o trabantech a vrtulích, palivových měřácích, podvozkových pneumatikách a překrytech kabiny. Tady se bude psát hlavně o kopcích a přírodě, termice a přeletech, o lidech v aerodynamické helmě s brýlemi na očích, obklopených postrojí, šňůrami a s vrchlíkem nad hlavou.

  Jsou tu také parašutisté (kolik z vás se zabývá obojím?!), rogalisté, motorizovaní paraglidisté a vůbec. Už teď mám v rukávu připraveny profily zajímavých osobností, které prostě musíte znát - jeden můj velmi dobrý kamarád kapitán Boeingu 737 se v době osobního volna prohání na padáku nad kopci. Věřím, že si o takových lidech rádi přečtete. Anebo o sobě. Proč bychom měli psát jen o našich špičkových závodnících? Chceme jezdit všude po republice, koukat se a pak o tom všem psát. Jestli se vám to tak bude líbit nebo ne, o tom budete rozhodovat vy. Budeme vděční, když nás o tom budete taky občas informovat. Stačí vzít telefon a říci: Synku, synku. Nic horšího jsem ještě nečetl. Nebo: Posílám návrh na Nobelovu cenu za literaturu... Nebo tak něco. Mimo to máme též adresu a na ni můžete posílat svoje články, fotky, obrázky a různorodé pozvánky. Nebo se stavět na kafe.



  Kromě toho všeho bychom byli moc rádi, kdyby si časopis objednal pokud možno každý z vás. Když si časopis objedná jeden a dá ho přečíst deseti dalším, aby se jako ušetřilo, pak budeme mít nízký náklad, žádní inzerenti si u nás nebudou zadávat reklamu, my skončíme finančně bídně a vy si příště nepřečtete nic. Představuji si to asi takhle: Pro jednoduchost jsem vzal na poště asi deset tisíc složenek. Několik bezesných nocí jsem na složenky razítkoval redakční razítko. Vy vezmete složenku, doplníte tam laskavě svoje jméno, příjmení a bydliště, zajdete na poštu a pošlete mi do redakce 350,- Kč. Když se vám budou zdát tyhle peníze drahé, tak si je vezměte a utraťte je někde za dva navijákové starty, z nichž po třech minutách přistanete. Na vašem místě bych ale radši volil celoroční počtení v časopise.

  Peníze, až dorazí k nám do redakce, uložíme na účet, vaše jméno a adresu uložíme do počítače a jednou měsíčně vám pomocí toho všeho vlastnoručně zabalíme a zašleme časopis. Že nám z toho půjdou ruce šejdrem? No, na něco se umřít musí.

  Chceme vycházet desetkrát do roka. Proč zrovna tak? V zimě (listopad - prosinec a leden - únor) vyjdou dvojčísla. Moc se toho u nás neděje a tak si musíme dopřát čas k překládání článků z renomovaných časopisů.

  První číslo zasíláme zdarma. Rádi se necháme přesvědčit, že naše práce a úsilí má smysl. Chcete-li existenci českého paraglidingového časopisu, zkuste během jednoho měsíce poslat předplatné a nezapomeňte si doma schovat ústřižek složenky jako doklad o zaplacení. Díky vám všem a na startovní čáře si popřejme šťastný vzlet!

Petr Dvořák, šéfredaktor