Liberecká firma Galaxy Sky Sports patří k nejdéle fungujícím paraglidingovým firmám v naší republice. Kolem roku 1989 přivezli ze zahraničí první padákový kluzák a hned začali laborovat s vlastní konstrukcí. Od té doby vyprodukovali pěknou řádku křídel, která vrcholí dnešními padáky Experience a hlavně Scorpion III. Vzpomínám, jak někteří padáčkáři před několika roky pohlíželi na tehdejší galaxácké padáky s úsměvem a s posměchem; ani mne ty padáky moc neoslovovaly. Doba však dospěla do dneška a na poslední jmenované typy padáků hledí s uznáním i konkurenční výrobci. Piloti, kteří se před časem padákům Galaxy smáli, je dnes chválí nebo si je dokonce kupují. Také jsem docela uvažoval o tom, že "do toho Škorpióna půjdu", protože je to padák třídy competition s výkonem a bezpečností na tuto třídu značně nadstandardní, za letu vypadá důvěryhodně a pěkně.

    Jinak jsem ale s firmou Galaxy nijak moc v kontaktu nikdy nebyl a osobně jsem se s jejím majitelem a konstruktérem ing.Milanem Bábovkou ani neznal. Zato jsem o něm všelicos slyšel, až to ve mně vzbuzovalo zvědavost, jaký ten Bábovka vlastně je. Je to doopravdy vehementní fanatik, který vidí v nejlepším světle jen své výrobky? Je opravdu tak kritický k ostatním firmám? Jednoho deštivého zářijového dne jsem se s ním po telefonu domluvil a vydal jsem se do Liberce na průzkum jeho firmy.

    Potřásli jsme si rukama, dali jsme si kávu a poseděli několik hodin v rozhovoru. Během té doby jsem poznal, že Milan Bábovka není žádný fanatik ani blázen - leda tak v tom nejlepším slova smyslu. Na úspěchy své firmy je právem hrdý, úplně stejně jako osobnosti z jiných našich paraglidingových firem. Má rád létání, snad až moc, a pokud se mu v tomto oboru něco zdaří (a v průběhu historie jeho firmy se mu zdařilo mnohé), dokáže o tom věcně, i když opravdu trochu vehementně vyprávět. Avšak stejně intenzívně, jak hovoří, dovede i naslouchat a během našeho rozhovoru při mé návštěvě firmy jsme strávili celé hodiny "ústním" lítáním. Když jsem tak o všem cestou domů přemýšlel, říkal jsem si, jaká je náramná škoda, že galaxáckých padáků u nás nelítá víc. A to má firma slušný potenciál v pilotech, kteří jí dělají dobré jméno v některých domácích i zahraničních soutěžích. V domácím vzduchu excelují se Scorpiony nad hlavou především Lubor Groh, který je proslulý jako přeletář absolutně nejdelších vzdáleností (v srpnu 1999 uletěl 180 km z Broumovských stěn na Ranou průměrnou traťovou rychlostí 37 km/h, danou nejenom samotným větrem, ale především schopným padákem), a to dokonce i v evropském měřítku, dále loňský vítěz Českého poháru paraglidingu Petr Tomášek, který letos uletěl na Scorpionu 160 km (z toho 130 cílových ze Zvičiny na Ranou) nebo Pavel Iker a Jirka Flieger s řadou hodnotných cílových letů. Milan Bábovka uznává, že úspěch a sportovní hodnota těchto letů samozřejmě nespočívá ve vysoké kvalitě padáků, s nimiž kluci letěli. Řekl k tomu: "Tyhle tratě mohli letět s výkonnými padáky prakticky jakékoliv české firmy. Dneska doba dospěla k tomu, že všichni tady dělají prvotřídní padáky". Dodává, že nebuduje tým pilotů pro velké závodění v lize, mistrovství republiky nebo na světových soutěžích. Český pohár považují za nesmírně zajímavou a pestrou soutěž a na ní soustřeďují svoje úsilí.

    Pokud jde o prezentování padákových kluzáků na veřejnosti, pak se firma každoročně zúčastňuje v zimě Stubai Cupu, kde se nelétají přeletové závody, ale kontesty soustředěné do jednoho místa, kde je mohou četní diváci dobře sledovat. Zde se létá několik různých druhů soutěží, které jsou docela zajímavé, např. porovnání rychlostních polár kluzáků. Milan Bábovka mi vysvětlil tento závod pomocí videozáznamu. Tři padákové kluzáky na pokyn odstartují a letí přes údolí k otočnému bodu, od něho zpět do středu údolí, kde pak přistávají. Kdo doletí nejdál a nejrychleji, vítězí. Na videozáznamu bylo vidět, jak tři piloti, mezi nimiž byl jeden na Scorpionu, odstartovali a sešlápli speedy. Scorpion však zůstal trochu opožděný. Jak později sdělil jeho pilot, rozpojil se mu na jedné straně speed, takže jej musel po startu rychle znovu zapnout.

    Potom hutně zašlápl speedbar, předletěl své dva soupeře a suverénně přistál nejdál ze všech. K tomu už nebylo co dodat.

    Druhou aktivitou, v níž firma na veřejnosti prezentuje svá křídla, je akrobacie. Akrobatické padáky jsou oproti těm běžným o něco menší, mají plochy 19-21 m2 . Už před pěti lety na akrobatickém Sharku dělali zaraniční piloti přemet a extrémní wing-overy. Dnes praktikují figuru, kterou můžete shlédnout také animovanou na firemních internetových stránkách, a se kterou přišla Galaxy jako první a zřejmě dosud jako jediná. Downplane, jak jí v Galaxy nazvali, létá dvojice Wolf Rettenbacher a Joe Kepler z Rakouska na kluzácích Experience a spočívá v tom, že dva piloti přiletí těsně nad sebe, podobně jako parašutisté, takže horní pilot si doslova sedne na vrchlík spodního pilota. Je velice důležité, aby oba měli přesně stejnou dopřednou rychlost, protože v tu chvíli horní pilot pustí řidičky a pomocí rukou a nohou sešplhává po áčkových šňůrách svého spodního kolegy k němu dolů. Když už je u něho, zaklesnou se do sebe nohama a razantně zatočí vrchlíky tak, že v mírné rotaci se oba vrchlíky dostanou do vodorovné roviny proti sobě a rychle letí kolmo dolů. Vypadá to napínavě a když nastane pravá chvíle, oba piloti se rozpojí a s přebytkem rychlosti od sebe odletí do přemetu. Je to značně efektní, ale na Rané to raději nezkoušejte.

    Jak jsem již předeslal, firma Galaxy patří k nejstarším paraglidingovým výrobcům v naší republice. Ještě před listopadem 89 se Milan Bábovka při cestě do Švýcarska setkal s padákovým kluzákem. Jeden tamější kamarád jej přinesl, položil před něj, řka - "tak tohleto je lítací padák". Pro Milana to byla náramná novinka, která jej okamžitě zaujala. Po důkladné prohlídce křídla na parkovišti (kdo by tenkrát věděl, jak vypadají žebra, jaké jsou plochy nebo jak je to celé ušité, že?) si řekl, že tohle se u nás musí vymyslet a vyrobit taky. Šlo o obdélníkový typ Big, který se už zejména profily lišil od tehdejších parašutistických seskokových padákových křídel. Po návratu do Československa hned zkoušeli vytvořit nákresy obdobného padáku na počítači, ale při kvalitě tehdejších počítačů by to byla záležitost na několik měsíců. Tak dlouho se ale nikomu nechtělo čekat a tak Milan rozkresloval průměty a rysy na klasickém inženýrském rýsovacím prkně, dokud nebyl návrh hotový. Lítací padáková horečka, která se jej zmocnila, spolu s jeho pověstnou vehemencí vedla ke křídlu, které bylo v mnohých ohledech lepší, než jeho švýcarský vzor. Originál vykazoval klouzavost kolem 3, nový padák dosahoval 4,5. Ve Švýcarsku tedy padák velmi zaujal a v letech 1989-1990 jich tam vyrobili asi 80. Padáky dostaly název Galaxy. To ještě současná firma Galaxy neexistovala, byl to jen název prvního padáku, zkonstruovaného ing.Bábovkou. S úsměvem se Milan pochlubil tím, že za tento padák obdržel také odměnu od švýcarského výrobce - "dostal jsem Peugeot 305, takže jsem mohl nahradit svoji rozhrkanou škodovku, kterou jsem vyženil. Všichni kluci mi ho tady záviděli!"


    V té době ještě pracoval Milan Bábovka jako stavební inženýr a prvních několik kusů padáků šil doma na obyčejném šicím stroji. Také rozesílal výkresy a plány (za 200,- korun) a postupem času, jakmile to začátkem devadesátých let bylo možné, založil firmu s názvem Galaxy. Dnes najdete na jedné stěně na nástěnce připíchnuty nákresy všech typů, které se tady vyráběly, je jich pěkná řádka.

    Firma však dnes nemá výrobu padáků jako primární program. Je to doplňková činnost, jak říká Milan, pro radost z létání. Nosnou výrobou jsou raketové vystřelovací záchranné systémy především pro ultralehká letadla, s nimiž má firma úspěchy zejména v zahraničí. Provozuje také cestovní kancelář a po návštěvě firmy se můžete občerstvit o patro níž v restauraci.

    Z návštěvy jsem odcházel spokojen a s pocitem, že kdybych se dnes rozhodl pořídit si padák od firmy Galaxy, určitě bych neprohloupil.