|
Ten moment, kdy je třeba zapomenout na sousedské pře, a věnovat se velkému problému života sportovně leteckého je zde. LAA ČR, Aeroklub, Balónový svaz, my všichni se musíme společně postavit za znovuzískání postavení, které leteckým sportům od prvopočátku náleží.
Co se tak strašného děje?
Budu stručný, protože širší výklad by znamenal seznámit vás se všemi paragrafy klíče připraveného některými vedoucími pracovníky ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, dle kterého se mimo jiné rozdělují státní dotace - příspěvky na podporu státní reprezentace v jednotlivých sportech. O tom, jak státním zákonem garantovaný monopol akciové společnosti Sazka převezl i stát, a tak prostředky, které měly podporovat veškerý sport si mezi sebe dělí jen pár akcionářů, jsem již psal. Naivně jsem se však domníval, že i ministerstvo školství se bude v tomto případě cítit minimálně podvedeno. Reakce ministerstva je však, dle projevů ministra i jeho zástupců téměř opačná.
A tak i klíč k rozdělení dotací od státu je připravován tak, že většinu z těchto peněz opět pohltí ti největší akcionáři Sazky. Pochopitelně, že v klíči není stanovena výše státních dotací podle počtu akcií v Sazce. Ale kdyby tomu tak bylo, dopadlo by rozdělení financí naprosto stejně.
Letecký sport nebyl nikdy sportem typicky masovým a to ani v době, kdy byl státem mimořádně preferován, protože se stal podhoubím, nebo ještě dřív, přímo základem výcviku pilotů pro vojenské použití. Aby se počítal za masový, tak jako například fotbal, kde se do mičudy kope na každém plácku, museli bychom mezi své příznivce počítat každého, kdo kdy v životě hodil papírovou vlaštovku.
Přesto letecký sport všeho druhu musí být a je ve svém společenském významu postaven mnohem výš než některé další, třeba i sporty olympijské. Nechci se dotknout stavovské hrdosti některého sportu. Chci-li být konkrétní, tak se alespoň v příkladu tomu nevyhnu. Víte například co to je ”curling”? To jeden z družstva pošle po lední ploše jakousi žehličku a skupina zametačů pádí před ní, aby ji košťaty upravila cestu do vytyčeného terče. V tom se soutěží i na olympijských hrách. Nu a tento svaz dostal pro svoji reprezentaci mnohem vyšší dotaci než třeba letečtí akrobaté či naši reprezentanti v ultralehkém létání. A nyní porovnejte, kolik znalostí musí načerpat, kolik času musí strávit na tréninku, jakou fyzickou a duševní kondici, intelektuální a technické znalosti musí mít a uplatnit třeba letecký akrobat oproti curlingáři. Nemluvím již o financích a technické náročnosti prostředků s kterými své výkony dosahuje. Letectví, letecký průmysl a po stránce popularizační letecký sport, vždy zcela jasně odrážel či dosvědčoval úroveň technické i intelektuální úrovně daného národa, daného státu. O těchto sportech se sice dennodenně nemluví v hospodách, ale o to více je přetřásán a brán v úvahu v různých kongresových sálech, na obchodních jednáních a každý finančník, než někde postaví fabriku s vyspělou technologií, s radostí přivítá skutečnost, že v okolí jsou lidé, kteří pracují či pracovali v letectví.
|
Nu a pokud jde o konkrétní sportovní úspěchy leteckých reprezentantů na mistrovstvích světa či Evropy, neznám jediný sport, který by tolik medailí za poslední léta nasbíral.
Každý rozumný státník již od doby Říma ctil zásadu: Dej lidem chléb a hry. Považoval to za rozumnější, než krvavě potlačovat nevybouřené davy. Současně, vědom si významu umění, vědy, vojenství, podporoval i je, i když nešlo o masovou záležitost. Byl si totiž vědom, že úroveň národa se projevuje v celkové vzdělanosti a že rozbouřená aréna tomu neposlouží. Bulvární sdělovací prostředky mají určitě svůj význam už v tom, že dokáží občas mezi senzační zprávy o tom kdo s kým, za co a jakým stylem, včlenit i něco co příznivým směrem koriguje názory lidí a dává jim pocit svobody. Jsou však taková bulvární média považována za jediná možná a pro stát potřebná?
Ale přestanu s úvahami. Dne 27. 4. 1999 jsem se zúčastnil konference Aeroklubu ČR jako host. Zde, v kuloárních debatách jsme společně dospěli k názoru, že ve vzájemné souhře ”vykopeme společnou válečnou sekyru” a doufejme, že za pomoci ministerstva dopravy a spojů vyrazíme na ”válečnou stezku” na jejímž konci by měl být minimálně státnicky moudrý vztah ministerstva školství k leteckým sportům. Pokud by se to nemělo podařit, společně požádáme o poslední účelovou dotaci na důstojný pohřeb všech dosavadních úspěchů v leteckém sportu.
Už se vám stalo, že jste měli radost z naštvanosti někoho druhého? Mně ano. Právě na konferenci Aeroklubu byl kvůli postoji ministerstva školství v oblasti státní podpory leteckého sportu ing. Martínek, ředitel provozu AeK ČR, tak naštvaný a odhodlaný bojovat, že mně nezbylo nic jiného, než se přidat. Pokud máte stejný pocit, jste stejně spravedlivě rozhořčeni, prosím ozvěte se. Oslovte své poslance, senátory, pište na ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže, piště s nadhledem, s nonšalancí hodnou našeho sportu. Nejsme ani extrémním, ani ”hospodským” sportem, nepatříme ani mezi snobistické sporty, nepatříme ani do arény. Patříme mezi klasické sporty rozvinuté moderní společnosti i příštího tisíciletí.
Jsem přesvědčen, že dokážeme i navzdory ”podpoře” státu přivážet domů další úspěchy, vím, že z našeho sportu máme ohromný zisk v podobě radosti z takového počínání. Štve mě však, když mnozí profesionálové z některých sportů nedovedou kolegiálně zhodnotit i umění těch dalších a dělají vše proto, aby nepustili k rozhodování o příspěvcích státu ty další. Státní úředníci pro svoje pohodlí a krytí vlastních zad tuto jejich iniciativu rádi přijmou. Jenom příklad: Německý fotbalový svaz se dobrovolně zřekl veškerých státních dotací a příspěvků, vědom si toho, že díky své popularitě, mediální přízni a přízni sponzorů může být samostatný a pomoci tak sportům o kterých se i přes jejich společenský význam nevedou mediální a hospodské diskuse.
Petr Tuček, prezident LAA ČR
|