Chcete na tomto místě svoji reklamu ?



Letadla i slepice mají křídla

Jana Vlková

    Byl to takový vlahý letní den. Pod plechově modrým nebem jsme seděli s přáteli na jejich chalupě a užívali si siesty. Domácí pán, náš dobrý kamarád Jarda, zasněně zíral na to nebe bez jediného mráčku, nasával nehybný vzduch a šťastně se usmíval. Ze slastného rozpoložení ho vytrhla jeho žena Anna:

    ”Mělo by se něco udělat s tím křovím. Tam vzadu!”

    Po tváři mu přeběhl mrak: ”A to jako co?!”

    Následoval podrobný popis jak kácet, řezat, pálit a zpracovat nepotřebné dřevo. Následná konverzace oběma manželům zřetelně pokazila náladu. Jarda se rozčílil, Anna odešla do chalupy.

    ”Podívej se na to počasí, to přece nejde.” dovolával se Jarda opory u mého manžela. Odkudsi vylovil mobil a začal razantně vytáčet telefonní číslo. Rozčílení z hlasu se mu rázem vytratilo: ”Dobrý den, je prosím dnes večer Cora volná?” On snad volá do bordelu, napadlo mě. Ale to by ale řekl alespoň slečna Kora, uklidňovala jsem se rychle.

    Z domu vycházela jeho žena a uviděla telefon.

    ”Tak tys přeci jen volal do toho Mrckova?” V hlase měla výčitku.

    Vůbec ničemu jsem nerozuměla a už jsem to nemohla zvědavostí vydržet, abych se nezeptala. Manželé ale spolu cosi syčivě hovořili a celou věc mi musely vysvětlit jejich děti:

    ”Táta lítá letadlem jako Daidalos a Ikaros.” poučovala mne starší holčička. ”Víš, kdo to byl, teto? To byli první letci a hrozně si přáli lítat. Ale ulomily se jim křídla a spadli do moře a umřeli.” dokončila svůj výklad mladá slečna.

    ”Táta taky jednou spadne jako oni.” konstatoval suše její mladší bratr.

    Prvorozená dívenka si těžce povzdychla: ”Oni měli ale křídla z vosku a proto spadli. Tys to neposlouchal! Seš blbeček!” Chlapeček se nasupil: ”Poslouchal jsem mámu, jak říkala, že táta lítá popelnicí. Popelnice přeci nemůže lítat!” Začalo to hrozit rvačkou a rodiče se vytrhli ze své hádky a obrátili znovu se na nás.

    Jarda se obhajoval tím, že takové dokonalé počasí je v neděli jedinkrát za sezónu: ”V noci se to vyčistilo! Vidíte ten volej, vidíte tu viditelnost! Aspoň 100 kilometrů.” sděloval nám s vášní v hlase.

 Ilustrace - Jaroslav Šilar


    Viděli jsme viditelnost i Annu, která demonstrovala výrazem svého obličeje zřetelný odpor k jalovému pobytu na Mrckovském letišti. Chtěla jsem svou přítelkyni nějak uklidnit. ”To tam není kam si sednout třeba na kafe pod slunečníček?”

    ”Ne, tam není vůbec nic! Jenom ten plechovej hangár. A koupit si tam můžu u pana Slívy jenom nechutnýho utopence a pivo.” odpověděla rezignovaně.

    ”A co tam tedy děláš?” Snažila se představit si sebe na jejím místě.

    ”Čučím a bojím se, že to s ním spadne. Občas řvu na děti, ať nelítají po rozjezdové dráze. Nemůžu se dočkat až ta hodina skončí. A když to končí, tak zavírám oči, abych neviděla jak mu to při přistávání poskakuje na obzoru tři metry vysoko.” Jarda se začal nadechovat, že něco řekne, ale Anna pokračovala dál. ”Hlavně se snažím neposlouchat, jak tam ti ostatní celou dobu probírají, komu se kdy zadřel a shořel motor a jak se kdo zamotal do drátů vysokého napětí.”

    Pomyslela jsem si, že snad i dnes bude odvěká lidská touha po létání silnější než gravitace a že ta Cora, co je v šest večer volná je asi letadlo. Ani kurtizána, ani popelnice.



Warning: require(/_inc/pata.php4): failed to open stream: No such file or directory in /usr/local/hosting/home/skyfly.cz/web/www/pilot/99_04_2.php on line 88

Fatal error: require(): Failed opening required '/_inc/pata.php4' (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /usr/local/hosting/home/skyfly.cz/web/www/pilot/99_04_2.php on line 88