Tato soutěž se po 8 letech opět konala v České republice. V roce 1991 se uskutečnila na Rašovce a nyní, v roce 1999 se závodníci sešli na Černé hoře v Krkonoších. Obě soutěže organizoval zcela ve vlastní režii Míla Mikulášek z Tanvaldu. Jeho pozice v letošním roce byla velmi těžká. Tradiční organizátoři z Rakouska, Itálie, Francie poukazovali že je nutné umístit jednou soutěž do jiné země a tak se tohoto úkolu ujal Míla. Vzhledem k omezeným možnostem směru startu a malou kapacitu našich startovišť vždy pouze s jednou startovací drahou a malý prostor pro stavění kluzáků, jsme byli všichni k této akci dosti nedůvěřiví. Ale Míla se ukázal jako tvrdý vyjednávač s beraní povahou. Podařilo se mu nemožné. Přesvědčil úředníky z Ministerstva životního prostředí a správu Krkonošského národního parku, takže nakonec byl povolen terén Černá hora. Nebyly povoleny žádné úpravy startoviště, podmínkou bylo stavět kluzáky pouze na cestě. Tento terén má dostatečné převýšení 740 m a je na směry větru od Jihozápadu po jihovýchod. Takže jedno velmi kvalitní startoviště bylo k disposici. Další startoviště s převýšením 400 m pro směr větru jihozápad - západ byla Lysá hora. Posledním velmi problematickým startovištěm byl Čerťák v Harachově pro směr větru jihovýchod, ale naštěstí se z něho neletělo, protože případné přistání ve velmi omezeném prostoru slibovalo při případném současném přistávání více pilotů maléry. Problémem zůstával stále malý prostor pro stavění kluzáků. Ale toto se vyřešilo samo. Členové jury z Německa provedli v dubnu kontrolu připravenosti závodů. Do Čech přijeli dvěma drahými auty a ráno po přespání v Tanvaldu zjistili, že nemají čím odejet, (s jejich auty od té doby jezdí někdo jiný) a tak je Mikulášek musel osobně odvézt do Německa. Tato "drobná" epizoda měla za následek menší účast než bývá zvykem. Takže se závodů zúčastnilo pouze 50 závodníků z Německa, Anglie, Rakouska, Polska, Švédska. Českou republiku reprezentovali Václav Chvála, Emil Dvorožňák (je to neuvěřitelné ale i Emilovi je letos již 50 let), Josef Muller a Karel Zvonař.

    Soutěž se konala ve dnech 31.7 - 6.8. v Krkonoších. Základna, kde většina pilotů stanovala, byla v kempu Slunečná v Čisté u Lánova. Po slavnostním zahájení bylo jasné že se v silném severovýchodním proudění nedá na našich terénech létat a tak několik pilotů z Německa vyrazilo do Polska, kde si zalétali na severním svahu Sněžky. Neděle i pondělí byly sice termicky výborné, ale směr větru nedovolil létat. Až v úterý karavana nákladních automobilů AVIA s konstrukcemi na odvoz závěsných kluzáků vyrazila směr Čerťák v Harachově. Jak bývá zvykem, vítr i zde fuňel do zad. (já jsem si ale oddechl, že se zde nebude létat), a tak jsme se přesunuli na Lysou horu. Podmínky na start byly dobré, termika přetáhla základní směr proudění. Ale start po třetí hodině na poměrně nízkém kopci již neumožnil zachycení do termiky, takže se do soutěže neodlétlo nic.



    Ve středu vál slabý vítr jihovýchodního směru a tak jsme vyrazili na Černou horu. Podmínky ke startu z lesního průseku byly slušné a tak kromě jednoho pilota který přerazil hrazdu všichni odstartovali. Termické podmínky byly výborné. Stoupání 2 - 5 m/sec, základny 2200 m nad přistáním. Organizátor vypsal trať Černá hora - Žalý - Lysá hora - Jilemnice, křižovatka Hrabačov - přistání v Čisté pod Černou horou. Do cíle dolétli pouze 2 piloti, V. Chvála a Josef Muller z ČR. Chvála byl rychlejší. V této době ještě figuroval ve výsledkové listině na prvním místě G. Weinzerterl z Německa, ale po vyhodnocení fotosnímků se zjistilo že nefotil Jilemnici.

    Znalost místních podmínek a otočných bodů nám velmi pomohla. Řada pilotů měla problémy ofotografovat správný otočný bod, protože se neuskutečnily žádné tréningové lety.





    Druhý letový den, čtvrtek se postupně zatáhlo souvislou vysokou oblačností. Na pohled termicky neletové počasí. Ale i tak se občas některý pilot pomalu zvedl. Dařilo se Karlovi Zvonařovi, který otočil Jilemnici a vrátil se k Vrchlabí, starý známý Ernest Kohler otočil Lysou horu a přistál na Rezku. Chvála otočil Žalý a přistál v Lánově.

    Poslední soutěžní den, pátek přinesl silný západní vítr. Pořadatelé měli meteorologické informace o blížících se bouřkách. Proto vypsali disciplínu proti větru z Černé hory do Jilemnice. Favorité na prvních místech se vzájemně hlídali, a jakmile odstartoval Josef Muller odstartovali i ostatní z předních pozic. Start to byl předčasný, protože bouřky se nedostavily a termika náležitě zesílila. Takže tato skupina skončila v turbulentním a větrném počasí na okraji Vrchlabí, aby je později přelétávali další piloti, mezi nimi Emil Dvorožňák. Ale proti silnému větru bylo těžké protlačit i bezpylonkový "toples" a tak se nejdále dostal Emil, který však do cíle nedolétl a skončil někde za Žalým. Bodové ohodnocení nebylo tak výrazné, aby mohlo ohrozit dosud vedoucí piloty.

    Tragédií tohoto kola byl start naší milé kolegyně z Německa, Beáty. Nebyla v dobré fyzické i psychické kondici. Několikrát odkládala start, nakonec za dobrých podmínek za pomoci svého přítele odstartovala. Škrtla křídlem o zem, to ji vyvedlo tak z rovnováhy že dále nereagovala a následně zavadila o vysoké smrky a spadla na zem tak nešťastně že se těžce zranila. Na následky zranění v nemocnici zemřela. Čest její památce. Takové případy se bohužel u našeho krásného sportu občas stanou.

    Závěrečný ceremoniál proběhl v Lánově. Přítomní ocenili pořadatele za jejich snahu a zorganizování slušných závodů. Všichni si pochvalovali hezký čistý a levný kemp, takže odjížděli z našich končin spokojeni. Nakonec odlétaná 3 zajímavá kola není tak špatné proti 0 kol před 2 léty v Itálii.