Na posledních deseti kilometrech kloužeme spolu s dalším PG. Přeháňku sice necháváme bezpečně za sebou, ale kousek před náma, hned za Ipanhimem, je už opravdu regulérní CB. Přilétám do sedla před Ipanhimem hned u silnice. Dávám si bacha, abych nebyl stržen vírem za některým z náklaďáků. A tak se raduji z pěkné loučky, velké tak akorát, mezi slinicí a strží nalevo. Perfektně přistávám a - - ŽUCH! Loučka se pode mnou propadá jako ve špatném snu.
Po několikametrovém pádu naštěstí dopadám na nohy. Ty se samozřejmě po 4,5 hodiny trvajícím letu pode mnou podlamují. Ležím v té tmě a pomalu se rozkoukávám. Ono na té loučce nerostl obyčejným trávník, ale jakási asi tak pětimetrová třtina nebo co to bylo a já přistával do jejích vrcholků! A tak jsem stáhl padák z korun té trávy dolů na zem, vymotal se k silnici a co nevidím: Kolem zrovna projíždí svozový náklaďák plný zmoklých, ale velmi rozradostněných padáčkářů. Sotva jsem si stačil na GPS zamarkovat svůj osobní rekord. Jupííí!