Po startu letím doprava a nachází stoupák od Vikýřovic asi 400m západně od startu. Nabírám výšku, vidím i na start na Kamenci, kde je taky husto. Společně s klukama odtamtud se potkáváme ve společných stoupácích, které se nad Mravenečníkem i Kamencem slévají dohromady. Startují i další z naší skupiny a ukazují, kde to leze nahoru.
S Jirkou se potkáváme ve stejném stoupáku a vzájemně se domlouváme, že po přibrání výšky vyrazíme na Černou stráň, která slibuje další termiku.
Přeskok přes údolí Desné je v pohodě, ale na druhé straně bída s nouzí. Pomáhá nám Vašek, který letěl přeskok dříve a docela hnil, ale teď má správný šprajc, a tak letíme k němu. Ve třech točíme nahoru, sbíráme výšku a já jako první letím pod congesťák, který je nad masivem Vozka, Keprník, Šerák. Táhne naprosto spolehlivě i 6m nahoru, což není moc zdravé, a tak obracím. Jiřík zkontroloval základnu, ale prý tam nic zvláštního neviděl a vyletěl směr západ. No posuďte sami:
Další cesta je paráda: po hraně mraku se řízením doprava a doleva řídí naše stoupání nebo klesání. Takhle letíme pod základnou přes Ostrožnou a Paprsek (běžkařská chata) nad Kunčice.
Mrak jsme opustili, všichni hledáme stoupák, ale je to bída nebo jsme na nesprávných místech. Kluci sedají a já se těsně chytám před Kladským sedlem a vytáčím poslední stoupák téměř až do Polska. Výšku mám super, ale do Polska po větru se mi nechce, snad až budeme v Unii, nebudou hranice problém. Musím letět proti větru směr Sušina. Vidím Králický Sněžník.
