Bohužel mraky pomalu postupovaly od severu a jižní svahy se často na dlouho zastiňovaly. Na startu chvílemi foukalo i zezadu. Mnoho padáčkářů blokovalo za bezvětří start a hrozilo, že se vůbec do vzduchu nedostaneme. Musel jsem je podejít a odstartovat za bezvětří ve špatném intervalu a proklesal jsem 200m až nad Černý Důl, než jsem se v 0.4m/s pomalu začal zvedat.
Uletět stovkový trojúhelník v maličkých Krkonoších vyžaduje po startu letět 6km na východ a fotit křižovatku u Jánských Lázní jako startovní bod, pak se vrátit, znovu vytočit na Černé a teprve pak letět dovnitř do Krkonoš. Stoupání však byla do 0.8m/s a snášel mne vítr od severovýchodu přes 10km/hod.
V kombinaci s dostupy jen 2100 až 2200m n.m. začínalo být jasné, že dělové počasí se nekoná. Ve vysílačce mezitím slyším kamarády, jak jeden po druhém přistávají. Vyrážím proto na Špindl mnohem opatrněji. Když dolétávám na Zlaťáku Honzu Kroftu a on fotí Čerťák, vzdávám stovku a bojuji o sichrových 64km na Mříčnou a zpět, i když tím ztrácím těch prvních 6km tam a zpět.
Od Čerťáku na jih do rovin spolupracuji s Honzou a neklesáme pod 1700. Přímo nad kostelem v Mříčné dotáčíme poslední slabý stoupák do 2200.
S obavami zjišťuji, že zesiluje SV vítr a mraky ve směru na Černou horu se rozpadají s výjimkou obrovského mraku nad kopcem Žalý.
Přeskok na něj mne stál 1000 metrů, ale přímo z jeho špičky zabral 2.5m/s až pod základnu s jižním snosem. Posledních 12km proti větru při JZ situaci nad předními kopci Krkonoš bývají snadné. Tentokrát je to opačně, poslední 2km letím v klesáku 2m/s v rotoru za Černou horou, na startovištích vidím nešťastníky balit padáky a rogala, protože jim fouká 5m/s do zad. Po 3.5 hodině přistávám v autocampu v Čisté a jdu se vykoupat.
