Opadání je pod souvislou oblačností sice milosrdně malé, nicméně po 10 minutách letu bez náznaku stoupání je již 700 metrů výšky ztraceno a lesy na slovensko-české hranici začínají rychle nabývat obludných rozměrů. Vrcholy kopců v této oblasti dosahují až 900m, takže operační výšky ubývá ještě rychleji. Uklidňuje mě pouze vědomí, že pod Konečnou, ještě na slovenské straně hranice, mám již dříve autem vyhlédnuté dvě nouzové přistávací plochy s poměrně vysokou pravděpodobností přežití případného přistávacího manévru.
Jihozápadně od Klokočova (bod 5 na barozáznamu) pod rozsáhlou tmavou oblastí mraků konečně svítá naděje se slabým metříkem, který sice po necelých 100m získané výšky zcela nepochopitelně ztrácím, ale brzy nalézám další, který už kolísá mezi 1 až 2m/s a trpělivě se zvedám do rozhodujících 2400m. Oblačnost směrem na severozápad je téměř jednolitá a šedivá, do Frýdlantu zbývá ještě více než 20km. Urputně se snažím ze slábnoucích bublinek vydolovat ještě alespoň dalších 100m. Z veškerého snažení je po pěti minutách zisk pouhých 30 metrů a nezbývá tedy, než vyrazit směrem k Lysé hoře.
Přistání mi v nejhorším případě vychází v oblasti Ostravice pod Lysou horou, což už je důvod k mírnému optimismu. Napínám tedy příčník na doraz a nasazuju k závěrečnému dokluzu.
Let je příjemně klidný a opadání pod souvislou oblačností poměrně malé. Dává ale tušit, že s ubývající výškou se bude jistě povážlivě zvyšovat. Snažím se tedy volit spíše nižší rychlost a posunout se tak na poláře profilu křídla k bodu s minimální hodnotou opadání. Teorie se často s praxí značně rozchází, ale dnes se zdá, že tato taktika přináší své ovoce. Vzdálenost k Lysé hoře se poměrně slušně zkracuje.
Poklidným letem přelétávám Staré Hamry a o chvíli později přehradu Šance. Lysou horu míjím zhruba ve výšce jejího vrcholu a ze zkušenosti již vím, že letiště ve Frýdlantě je z této výšky na dokluz. Po 2 hodinách a 15 minutách letu jsem konečně nad letištěm a mám výšku tak akorát na bezpečný přistávací manévr u dolního hangáru. Místní rozmrzelí plachtaři se domnívají, že jsem slétnul z Lysé hory a potvrzují, že situace se souvisle zataženou oblohou zde již trvá minimálně 2 hodiny.
Závěrečný dokluz trval takřka půl hodiny a podařilo se jím překlenout vzdálenost přes 20km. Průměrné opadání vychází necelých 1.3m/s a klouzavost mírně přes 10. Málokdy se podaří závěrečný dokluz v tak příznivých podmínkách.
Na závěr rozhodně musím poděkovat své "svozové řidičce" Katce, která po dopoledních školních písemkách vyrazila z Ostravy vlakem do Žiliny, autobusem z Žiliny do Zástranie a pak pěšky v botech s nepochopitelně vysokým podpatkem na Straník pro auto značky Škoda 105L. Tam úspěšně nalezla dobře ukryté klíče, z nejbližšího telefonu na české straně hranice pak zjistila, kde jsem to vlastně přistál a mírně polomrtvého hlady mě skutečně nalezla. Pán Bůh jí to jistě jednou oplatí na dětech ...
