Zaostřovací automatika fotoaparátu se může v některých situacích ukázat jako překážka k dosažení požadovaného zaostření fotografované scény, obzvláště při záběrech blízkých předmětů (např. několika obličejů) a tím i relativně malé hloubce ostrosti.

    Fotoaparát vyhodnocuje zaostření obvykle uprostřed záběru v tzv. měřicím poli zaostřovací automatiky. Jestliže tedy při zvolené kompozici záběru s několika předměty v popředí padne toto pole právě do pozadí záběru, automatika pochopitelně přeostří na pozadí a důležité předměty v popředí (např. obličeje) budou neostré.

    Je-li ale fotoaparát vybaven funkcí aretace zaostření, stačí pak umístit měřicí pole přímo na jeden z těch předmětů v popředí, které mají být na snímku ostré a stisknou tlačítko pro aretaci zaostření.

    Po přesunutí zamíření fotoaparátu podle požadované kompozice snímku už pak stačí jen s takto zafixovanou rovinou ostrosti pořídit záběr.