Hrdí čeští rogalisté však kupodivu žádné přistávací pomůcky nepoužívají. Česko-moravský duralový koncert pak s velkým zaujetím sledují dokonce i obyvatelé místní vesnice, zejména když se nízko nad italskými vinohrady řítí na přistání Lubin a jeho parta.



    Obě přistávací plochy jsou tvořeny krásnou loukou, na které je opravdu radost se vyválet. Plocha pro paraglidisty se nachází na souřadnicích N45°48.652' E011°46.191' poněkud blíže ke kopci, na SZ okraji vesničky Semonzo a je ze všech stran poměrně uzavřená. Její nadmořská výška je 190m.



    Rogalisté přistávají asi o 1km dále směrem na JV na souřadnicích N45°48.444' E011°47.089' v nadmořské výšce 170m. Jejich přistávačka je znatelně větší, s možností protažení přistání do zoraných polí. Sám jsem si tuto vynikající možnost při jednom poněkud dlouhém přistání vyzkoušel netušíce, že poorané plochy zavážejí na jaře místní zemědělci hrubou vrstvou hnoje.

Dá se vyjet všude ?
    Ke všem startovištím, ať už nižším či vyšším, je možno skutečně bez problému vyjet po velmi dobrých silnicích. Ovšem pozor ! V únoru či březnu je možno narazit na občasná sněhová pole, zejména při snaze o dosažení vyšších startovišť. A protože letošní zima sněhem opravdu nešetřila, podařilo se nám 19. března těsně nad startovištěm Monte Colombera v nadmořské výšce 1500m zahrabat naše horské terénní vozidlo Škoda 105L do závěje až po nápravy. I když slunce pálilo a bylo příjemně teplo, podle rychlosti ubývání sněhu jsme jednoduchým výpočtem za pomoci trojčlenky došli k závěru, že zásobu potravin na 9 dní bohužel nemáme a vydali jsme se tedy pěšky ke startovištím o 600m níže pro pomoc.

    "Přece nenecháme českou Škodovku v italské závěji !" prohlásili svorně čeští paraglidisté Robert Hartman, David Bzirský a Robert Berka, bravurně naskákali do záchranného vyprošťovacího vozidla firmy Hartman sport a už jsme uháněli vzhůru ke sněhovým polím.



    Čeští paraglidisté si počínali při akci s takovou profesionalitou, že se nám až věřit nechtělo, že firma Hartman sport není specializována na vyprošťování uvíznutých vozidel. Ke slovu přišly řetězy, lano, zvedák, koberečky z auta, v okolí se povalující kusy dřeva a takřka polovina rozebrané skály, prý kvůli tvrdému podkladu.



    Povel následoval povel, až jsme málem nestíhali sledovat co se vůbec děje. Auto mělo chvílemi ve vzduchu až tři kola, což jsme doposud viděli pouze u Davida Copperfielda (že by starší brácha ?!) a během půl hodinky jsme byli ze závěje venku. A abychom si snad nemysleli, že vyproštění vozidla je práce hodná odpočinku, rozbalili hbitě borci své paraglidistické načiní a odmázli to do vzduchu. Protože pozvání na pizzu skromně odmítli, udělali jsme jim alespoň fotky na památku. Takže ještě jednou díky, Pán Bůh vám to jistě oplatí na dětech.