Se silným SV větrem se nám z Pesqueiry odjíždělo přeci jen snadněji. Při pěkném počasí bychom si asi místo všech věcí zabalili jen padákovou výbavu a hurá na motorkách na kopec. Pobyt a lítání tu totiž vycházelo ve srovnání s jinými terény obdivuhodně levně. Dostat se na další kopec do vesnice Santa Terezinha zhruba 200km západně od Salvadoru nebylo vůbec jednoduché. Ale boží cesty jsou nevyzpytatelné, a tak se různými dopravními prostředky dopoledne přeci jen ocitáme před domem starousedlíka, který tu již dvacet let lítá na rogale. Ono když už někdo v Bahii lítá, tak je to téměř na 100% rogalista. Padáčkář je tu prý v celém státě, několikanásobně větším než Česká republika, pouze jeden, a tak jsme členskou základnu naším příjezdem více než ztrojnásobili! A jako obvykle, onen rogalista má malou pousadu a šikovnou kuchařku, takže se máme dobře jako správní gringové.



    Podmínky i typ krajiny tu jsou již od Ceary dost rozdílné. Slabší a rozumnější vítr, totéž bohužel i termika a dostupy. Očividně se to tu již mnohem více zelená, má to přeci jen trošičku nádech mírnějšího pásma, ale kaktusy velké jak ovocné stromy tu jsou stále všude.



    Po zalítání po okolí v den příjezdu (asi se nám trošku posunuly měřítka, věřím, že u nás by ty zimní svahovačky vydaly za jeden den tady) startujeme další den po 13. hodině a počasí je skvělé. Na 40. kilometru již nevydržím hlemýždí tempo a opouštím Silvera, který přistává 5km před městem Itaberaba, které se nachází na 90. kilometru trasy. Abychom se rozumně našli a kvůli návratu se vracím kousek zpět a přistávám ve městě. Ono město je vlastně první záchytný bod pro cestu zpět po silnici, celou dobu tu letíte nad pustou krajinou, jen zhruba každých deset kilometrů hospodářské stavení a k němu prašná cesta, přičemž i ze vzduchu je problém usoudit, odkud kam vlastně vede. Prostě jsem ty stoupáky točil trošku precizněji než obvykle.



    Přistání v Itaberaba však bylo opět úžasné. Že se na vás po dosednutí sesype několik desítek bosých černoušků, kteří radostí výskají, poskakují kolem, aniž by jim vadily třeba šňůry, jsme si již zvykli. Když ale přistanete na hřiště na kraji města a ještě pár minut po přistání stále proudí davy křičících dětí, tak už jsem se začal cítit jak nějaká rocková hvězda. Spousta kapel by mi asi záviděla tu několikastovkovou návštěvu. Problém byl, že začala tlačenice, děcka padala jedno přes druhé a ja měl v tom blázinci zabalit padák. Když hřištěm zněl výskot děvčat, jakmile jsem si rozpustil vlasy a sundal tričko, tak jsem se asi i trošku začervenal.

    Z hřiště odjíždím v pickupu, na který jsem byl vysazen. "To je ten, co tu létal nad městem!" křičí jeden z chlapů na korbě a já kynu městu. A už jsme na radnici a jdu na návštěvu ke starostovi, kde musím zanechat poselství v kronice. Potom ještě k fotografovi na památeční foto, do školy cizích jazyků, aby se dozvěděli, jak se mi líbilo jejich město z výšky a už máme ceremónie za sebou. Prý se tu kvůli mně zastavilo město, ale ja to vůbec nechápu, protože si něco takového nedovedu představit. Na Vysočine prostě přistanu, sbalím padák a jdu do nejbližší vesnice na jedno, aniž by se mnou kdokoli výrazně zabýval, natož aby z toho jančilo šedesátitisícové město.




    Další den opět - "every day good weather", ale ve směru letu jsou jen cirry a rozpady. Ale i tak to je na párhodinové polítání po okolí, jen Silver po startu málem skončil v protočených šňůrách v rotoru, ale dobře to dopadlo. Aby ukázal místňákům, že jsme tvrďáci, tak se ještě před startem propadl přes 150m v různých figurách a pak raději přistál.




    Probuzení do pěkného počasí se stává pravidlem. Na startu nás vítá SV vítr, a tak volíme jinou trasu, tentokrát podél silnice přes krásné skalní útvary. Na 50. kilometru u města Milagres nás zastavují cirry a střední oblačnost, a tak již po 14. hodině končí parádní vyhlídková jízda.



    Přistávám pod dekou na náhorní planině nad městem mimo civilizaci. Děti z domečku, u kterého jsem sednul, se mě na rozdíl od vesnických ze začátku bály a při sestupu do města potkávám jen několik psů podobných hyenám. Z caatingy na chvíli vyjukl domorodec s flintou a koženou brašnou plnou nějakých úlovků. Se Silverem, který se tváří jako správná popová hvězda, se pak všelijakými dopravními prostředky v noci dostáváme zpět. Všechno dobré a už opět visíme v houpací síti na verandě a necháváme plynout vláčný brazilský čas.