14. den (30. srpen)
    Obloha je sice zatažená, ale podmínky pro vypsání poslední disciplíny letošního Mistrovství světa v Brazílii jsou dobré. Organizátoři vyhlašují disciplínu 74km dlouhou přímo do hlavního města Brasilia. Jako první přiletěl do cíle před zraky nadšeného publika brazilský pilot Betinho Schmitz, za ním Japonec Hiroshi Suzuki a pak rakouský pilot Jon Durand Jr.

    Manfred Ruhmer (ICARO2000 Laminar 14MR) je dnes sedmý a tím pádem se potřetí za sebou stává Mistrem světa. Na druhém místě celkového pořadí je Robert Reisinger (ICARO2000 Laminar 14MR) a na třetím místě velice mladý ale už skvělý Francouz Antoine Bosselier (MOYES Litespeed S).

Z celkových deseti disciplín jich vyhráli:
    Manfred Ruhmer (4), Betinho Schmitz (2), Robert Reisinger (1), Christian Ciech (1), Bruno Guillen (1), Oleg Bondarchuk (1).

Podle výrobců: ICARO 2000 (6), MOYES (3), AEROS (1).

    Na prvním místě pořadí družstev se umístili Rakušané, za nimi Brazilci a Francouzi. Na 4. místě (nedaleko od bedny) skončilo družstvo Italů.

Komentář Manfreda Ruhmera:
    Ze začátko to vůbec nevypadalo na letový den, ale kolem poledne se počasí zlepšilo. Cílem byla zase Esplanada a letělo se ze startu rovnou do cíle.


 Foto Flavio Tebaldi

 Foto Flavio Tebaldi


    Tento poslední letový den jsem si mohl skutečně vychutnat. Sledoval jsem koutkem oka Roberta a volil jsem bezpečný dolet do cíle. Robert přiletěl hned po mně a mohli jsme začít oslavovat vítězství. V cíli byla spousta diváků a i zájem médií byl veliký. Člověk se tak mohl cítit jako opravdová HVĚZDA.


Manfredův závěr:
    Celkově to bylo jednoznačně nejlepší mistrovství, na kterém jsem kdy létal. Obzvláště přistávací plocha přímo v centru města, diváci a také zájem médií byl docela významný. Podmínky pro létání byly v dobrých dnech silné a bezpečné.

    Organizátoři každopádně odvedli dobrou práci. Jenom ten závěrečný ceremoniál byl na soutěž světového významu trochu zklámáním. Zejména trofeje pro vítěze by se hodily spíše pro nějakou malou klubovou soutěž. Ale podobné hrozné ceny byly i na posledních závodech v Algodonales a před čtyřmi lety v italském Monte Cucco nebyly dokonce vůbec žádné.

    Byl jsem překvapen skvělým výkonem našeho Laminaru. Hlavně na vyšších rychlostech měl výraznou převahu nad ostatními křídly. V dobrých dnech jsme dělali přeskoky mezi stoupáky na rychlostech 85km/h až 95km/h, což je o 10km/h až 15km/h více než křídla jiných výrobců. To dávalo zejména Robertovi a mně, kteří jsme investovali spoustu času do doladění našeho vybavení, velkou výhodu oproti loňskému Mistrovství světa.