Neděle 10. února
    Včerejší výška základen se ukazuje jako závratná. Dnes jsou mraky ještě o dobrých 200 metrů níž. Přesto organizátoři vypisují trať se dvěma otočnými body, která měří celkem 51 kilometrů.

    Tentokrát jsme s Kamilem na startu včas, ale protože smůly bylo včera málo, odmítá se Kamilův drahý navigační přístroj GPS na jižní polokouli vzpamatovat z toho dramatického přemístění z Beskyd a zorientuje se teprve po několikakilometrovém letu. Tak aspoň Kamil zjišťuje, že doposud letěl úplně mimo trať.

    Na poslední otočný bod se po těžkém boji dostáváme spolu s Michalem Orolinem na špici vedoucí osmičlenné skupiny. Do cíle už odtud chybí jenom 7 kilometrů. Brazilský bůh termiky, beztak ještě připitý z divokých karnevalových nocí ale řádně míchá karty. Ani výška základny mi nestačí na dosažení cíle, sedám 2.5km před ním a vzpomínám na podobný zážitek z loňského závodu na Straníku. První je nakonec v cíli padák, který měl na otočňáku nejmenší výšku a přilétl k němu jako poslední.

    Po srdnatém boji na posledních kilometrech to do cíle nakonec dotlačil i Michal Orolin a je tak v celkovém pořadí na 4. místě. Za ním už do cíle nedoletěl nikdo. Moje ulétnutá vzdálenost stačila na 8. místo, Varváro obsadil 10. příčku a Evžen Hollman skončil na 16. místě.