Úterý 1. května
    "Posledných desať, posledných desať!" volal od svého počítače už před 10. hodinou dopolední na dlouhou frontu Palo Vavro, protože propozice závodu připouštěly maximální počet 80 závodníků. Nakonec počet zaregistrovaných soutěžících stejně přesáhl osmdesátku a zítra bude startovní listina ještě upřesněna.



    Počasí si organizátoři závodu "vybavili" skutečně skvěle, podobně jako v loňském roce přesně touto dobou. Po deštivém a velmi studeném měsíci se prudce udělalo jaro, a to dokonce již několik dnů před zahájením závodu, aby přistávačky stačily vyschnout. Je přece nemyslitelné, aby si účastníci tak významné soutěže nedůstojně umazali padáky od bahna.

    Ostré slunce rozpalovalo jižní svahy Straníku a na briefingu byl vyhlášen cílový let přes jeden otočný bod o celkové délce 32km s cílovou páskou hned za Čadcou. Silný jihovýchodní vítr ale zamíchal karty a naplánované otevření startovního okna ve 13:00 muselo být odloženo na neurčito.



    A protože se vítr vůbec nemínil utišit, rozložilo se více než 100 lidí na vrcholu Straníku a nastalo všeobecné vyčkávání a lenošení.



    "A to víte, jaký je největší rozdíl mezi horolezkyní a horolezcem?" pustil se do vyprávění Petr Pokorný z Karviné. "No přece horolezkyně může dosáhnout vrcholu už v základním táboře ...!"

    Asi 10 minut před 15. hodinou odpolední se rozhodl mimo soutěž létající Ondra Dupal poměřit svoje síly se slovenským větrem a přinesl na start svůj padák. Po nafouknutí vrchlíku byl doslova katapultován kolmo vzhůru a tímto způsobem bez jediného zatočení nastoupal téměř 300 metrů nad start. Po shlédnutí Ondrova startu zřejmě ztratilo závodní pole definitivně chuť soutěžit a v 15:15 byl dnešní den prohlášen nesoutěžním. To byl okamžik, na který zřejmě čekal Juraj Kleja a podobným způsobem jako Ondra Dupal odstartoval ke svojí obvyklé exhibici. Celé osazenstvo Straníku pochopitelně hbitě zvedlo svá unavená těla z trávy a proměnilo se v zírající publikum v přírodním amfiteátru.



    Předváděné figury se dost špatně popisují, mnohem lepší je vidět je na vlastní oči. Snad ledacos napoví alespoň fotografie.



    Po 16. hodině odpolední přece jen vítr poněkud polevil a paraglidisté se rozdělili do dvou táborů. Zatímco jedni se přemístili ke stolečkům do stínu hangáru a pustili se do konzumace pečených stejků, klobás a piva, druzí rozbalili svoje padáky a vrhli se do svižného větru. Desítky barevných vrchlíku pak zářily v klesajícím podvečerním slunci ještě po 18. hodině.