Kam se zaletět podívat
    Cílem každého pilota, který do Castelluccia zavítá, je bezesporu nastoupat nad mohutný štít Monte Vettore a vyfotografovat si z výšky jeho podkovu připomínající zatočený hřeben, který ve svém středu svírá horské pleso s názvem Lago di Pilato.



    Není to až tak úplně jednoduché. Základny oblačnosti musí být nad 2500m n.m., protože teprve tehdy odkryjí jeho ostrý vrchol. Nesmí příliš foukat, střihy větru nad ostrým hřebenem jsou totiž schopny zmuchlat vrchlík odvážného paraglidisty do zcela nefukční koule a rogalistu přinutit metat nad hřebenem divoké kotrmelce. Navíc na Monte Vettore není startoviště, takže je třeba nejprve podniknout dlouhý přeskok přes údolí a pak na svazích hledat další stoupání. Lze si samozřejmě pomoci startovištěm Forca di Presta, které leží takřka na úpatí Monte Vettore, ale ne vždycky fouká východní vítr a ne každému se bude líbit přistání pod tímto startovištěm pro případ neúspěšného zachycení.



    Snad nejlacinější vstupenkou na Monte Vettore je start ze startoviště Forciglieta při západním proudění a následný velmi krátký přeskok na sousední západní svah Monte Vettore. Při tomto směru větru a odpoledním naslunění jezdí výtah vysoko nad vrchol Monte Vettore každou chvilku.



    Horské pleso Lago di Pilato je ve skutečnosti velmi kuriózní místo. Leží v nadmořské výšce 1949 metrů a žije v něm velmi ojedinělý druh ryby Chirocefalus Marchesoivis, který se jinak vyskytuje snad už jen v některých oblastech Číny. Zima na přelomu let 1988-1989 byla v této oblasti velmi chudá na sníh a následující horké léto roku 1989 vysušilo horské pleso tak dokonale, že z něj vzácné ryby nadobro zmizely. Ochránci přírody však nepropadli zoufalství, ve spolupráci s místní policií obehnali celé pleso drátěným plotem, aby zamezili přístupu zvěři a čekali celou další zimu na příchod jara. Po roztátí sněhu a naplnění plesa vodou se skutečně odkudsi z podzemí dvoucentimetrové rybky opět vynořily a tak tu žijí šťastně dodnes.

    Lago di Pilato je oblíbeným výletním místem turistů a lze k němu dojít i pěšky ze startoviště Forca di Presta po hřebenu do sedla asi o 700 metrů výše a potom sestoupit asi 300 metrů výškových k plesu pod Monte Vettore.

    Naši oblíbenou a pochopitelně letovou trasu však tvořil trojúhelník s vrcholy, danými monumentálním křížem na vrcholu Monte Patino (1883m n.m.) nad městečkem Norcia, vrcholem Monte Vettore (2476m n.m.) a lyžařskými vleky na vrcholu kopce Monte Cappelletta (1654m n.m.) vedle sedla, spojujícího údolí Castelluccia s údolím městečka Norcia. V případě nečekaného vyhnití lze ze dvou ramen trojúhelníku bezpečně sklouznout do údolí Castelluccia a ze třetího také do údolí Norcia.

    Ale podobných tras lze v těchto terénech postavit spousty a všechny jsou svými panoramaty doslova opojné, ať už je pilot úspěšně obletí či nikoliv. Nezvyklou mrzutostí je ale poměrně malá operační výška i když výškoměr ukazuje ještě slušných 2500m n.m.



    Vzhledem k velkým nadmořským výškám zdejších terénů to totiž znamená, že výška nad dnem údolí Castelluccia činí pouze 1200m a vyfotografovat z této výšky vrchol Monte Vettore znamená raději preventivě skrčit nohy. Převýšení nad terénem se na přeskocích velmi rychle blíží nule a piloti, zvyklí létat na nadmořskou výšku, budou jistě brzy přepínat své výškoměry na převýšení nad dnem údolí Castelluccia.



    Pro nelétající členy výpravy nebo pro případ neletového počasí je možno dorazit na pobřeží do San Benedetta po nějakých 90 kilometrech jízdy a strávit třeba celý den u moře.




    A když už na věc přijde, tak třeba klidně na pláži i celou noc ...