"Nevadí, že to nechápeš, ale hraješ dobře," hodnotí Aleš poměrně nečekané tahy Michala v nové taktické hře Abalone a za okny vesnického domku na okraji městečka Novigrad leje jako z konve. Jaderské moře je dnes rozbouřené a velké vlny se s hukotem tříští o pobřeží. Počasí, že by psa nevyhnal, ale rybářské loďky vytrvale poskakují na vlnách a vlečou do přístavu sítě nejenom s ulovenými rybami, ale i velkými šiškami z borovic, které tady po hladině plavou. V malé kuchyňce prská na pánvi smažící se žralok a čerstvý rejnok ještě čeká v ledničce na svůj zítřejší velký den. Netušil jsem, jak výtečná ryba je žralok, když se připraví a sní čerstvý. Na zapití lehké víno z vinohradu pana domácího a pár kalíšků silné domácí pálenky s ovocem, které Chorvaté říkají Rakija a znamenitá večeře je na světě.



    Nápad přidat se k jednomu z tradičních zájezdů Michala Voženílka na chorvatské pobřeží vznikl souhrou několika okolností. Nejdůležitější roli ale hrál zřejmě fakt, že se jedná o nejbližší oblast, ve které je možné celoročně létat a přitom ji paradoxně téměř neznám. Městečko Novigrad (italsky Cittanova) leží na západním pobřeží poloostrova Istrie, zhruba 80km jižně od velkého italského přístavu Terst a při jízdě z Brna ukáže tachometr v cíli přibližně 690km. Pro srovnání - jízda do dobře známého Bassano del Grappa je ještě o dobrých 150km delší a přitom jižněji položený je Novigrad. Díky blízkosti moře, jehož teplota ani v zimě neklesá pod 14°C, se na pobřeží i v nejchladnějších měsících pohybuje teplota vzduchu stále vysoko nad nulou, takže obvyklé ranní bassanské mrazíky se tady nekonají.





    I když sotva 50 metrů od domku je možno plavat v moři a na louce před domem zrovna kvetou pampelišky, voda je v tuto roční dobu na koupání skutečně jen pro otužilé. Rozhodně je lepší využít bazén s ohřívanou mořskou vodou v nedalekém hotelu za cenu v přepočtu zhruba 120Kč na celý den. Provoz asi 100m vzdálených tenisových kurtů je stejně jako místní létání rovněž celoroční, ovšem kvůli extrémně vysokým letním teplotám si jen těžko dokážu představit tenistu, který by si v parném letním dni přišel zahrát, a to ani kdyby si přivstal. V létě totiž nejsou až tak úplně výjimečné ranní teploty přes 30°C.

    Městečko Novigrad je velice malé a na první pohled jej tvoří shluk samých hospod kolem malinkého přístavu, které ale v tuto roční dobu dočista zejí prázdnotou. V přístavní hospůdce "Victoria Pub" obsluhuje blondýnka slovenské národnosti a z náhlého návalu třinácti Čechů (Zuzka isto prepáči) je natolik vykolejená, že zakládá do přehrávače jiné CD a chorvatskou hospůdkou najednou zní slovenská muzika. Za skvělou obloženou mísu s masem sedmero chutí chce v přepočtu pouze přátelských 630Kč, takže objednáváme rovnou dvě. Silvestr je jenom jednou v roce.

    Na nábřeží postávají spousty lidí a s vyvrácenými hlavami čekají na tradiční velkolepý ohňostroj. Pekelný stroj se ale dlouho nedaří spustit, až po téměř deseti minutách konečně vylétne z molo k obloze první rachejtle a nový rok 2004 je uvítán grandiózní podívanou s desítky ohnivých gejzírů, vybuchujících vysoko nad nábřežím a padajících na hladinu moře. Pěkné, fajné a pěkné ...

    A jak jinak po probuzení uvítat první den nového roku, než novoročním létáním. Na nově vybudovaném jihozápadním startovišti nad městečkem Buzet fouká bohužel svižný severní vítr a termice se zatím do práce příliš nechce. I když lavičky s grilem těsně pod hranou startoviště lákají k posezení v teplém závětří, stejně jako krásná budka se záchodem přímo na skalním útesu, přejíždíme raději blíž k moři na nedaleký Kaštelir, kde už novoroční odpolední termika spolehlivě otáčí směr proudění přímo na start. Jsou z toho první letošní nalétané dvě hodiny s výhledy na kopcovitou část poloostrova Istrie na severovýchodě a nekonečnou mořskou hladinu s proplouvajícími velkými nákladními loděmi na jihozápadě.





    Druhý den nového roku už ale není létání příliš nakloněn, fouká bóra a ani sluníčko kvůli závoji cirovité oblačnosti nemá tu včerejší novoroční sílu. Balíme, loučíme se s domácími a odjíždíme velkým a silným vozem Michala Voženílka s bágly naloženými v přívěsném vozíku zpátky do pošmourného a mrazivého počasí českých kotlin. Podle posledních zpráv u nás prý dokonce napadl sníh.





    Závěrem nezbývá, než poděkovat Michalovi Voženílkovi a Pavlovi Veselému za pozvání na silvestrovský výlet do teplých krajin, který sice nebyl až tak horký a slunečný jako příchod nového roku 2000 na ostrově La Palma, na který dodnes rád vzpomínám, ale na druhou stranu bude jistě mnohého českého pilota zajímat, že ve srovnání s oním kanárským ostrovem vyšel zhruba čtyřikrát levněji. A nutno přiznat, že čerstvé ryby z Jaderského moře jsou stejně výborné jako ryby z Atlantického oceánu.