V minulém článku jsme si popsali studenou frontu, která se projevuje svým počasím výrazněji a dynamičtěji, než fronta teplá. Studené fronty také přecházejí častěji v létě, zatímco aktivity teplé fronty jsou v létě prakticky potlačeny malým rozdílem v teplotách vzduchu před frontou a za ní. Teplá fronta je proto nejvýraznější v chladné polovině roku, tedy na podzim a v zimě. Teplá fronta vymezuje přední část teplého sektoru, jedné ze "součástí" celé tlakové níže neboli cyklóny, o níž bude řeč zase příště.

    Je to atmosférické rozhraní dvou vzduchových hmot, přičemž chladná vzduchová hmota ustupuje a na její místo přichází teplejší vzduch. Studený vzduch je těžší než teplý, a tak na vertikálním řezu rozhraním teplé fronty vidíme studenou vzduchovou hmotu u zemského povrchu, zatímco teplý vzduch vyklouzává po frontální ploše vzhůru. Sklon frontální plochy je ovšem velmi malý, přibližně 0,5 až 1,5°. Oblačnost před čárou fronty, tedy místem, kde se frontální plocha setkává se zemí, zasahuje i více než 1000km dopředu. Tam se projevuje jen průsvitnou cirrovitou oblačností, která však s přibližující se čárou fronty houstne, nabývá na vertikální mohutnosti, postupně se objevují i padající srážky a nakonec dosahuje základna dešťových oblaků prakticky až na zem, zatímco vršky oblaků mohou být na hranici troposféry. V některých speciálních případech se na teplé frontě mohou vyskytnout i noční bouřky, a to i v zimě. Dochází k tomu tak, že mohutnější vrstva oblačnosti vyzařuje svoji zásobu tepla nahoru do volné atmosféry i dolů k zemskému povrchu. Vzduch mezi zemí a spodní základnou oblačnosti se tak postupně mírně zahřívá, zatímco horní část oblačné vrstvy se systematicky ochlazuje. Tak se stane, že se stále zvětšuje teplotní rozdíl mezi spodní a horní částí oblačné vrstvy, až konečně překročí hranici podmíněné instability (0,6°C/100 výškových metrů) a uvnitř oblaku se doslova spustí konvekce. Původní oblačná vrstva, rozprostřená horizontálně, začne nabývat vertikálním vývojem tvaru CB a nakonec se mohou vytvořit podmínky příznivé pro noční bouřku.

    Většinou však teplou frontu provází klidný průběh meteorologických jevů a prvků. Není tomu tak vždy - například zimní série rychle přecházejících cyklón doprovází silný nárazový vítr nad velkou částí Evropy a v rychlém sledu po sobě přecházejí frontální vlny, tedy střídající se přechody teplých a studených front. Je zřejmé, že při takové větrné situaci dochází k rychlým změnám počasí, kdy přes den na studené frontě hustě sněží, večer přejde teplá fronta, náležící k další z rodiny cyklón a v noci se za ní rychle vyjasní, přičemž teploty vzduchu mohou být nad 10°C. To však stejně není počasí vhodné pro ultralehké létání, natožpak pro paragliding.

    Spíš by nás mohlo překvapit počasí při pomalém přechodu teplé fronty, zvláště pak při letu směrem proti frontě. Za hlavní problémy bych v tomto případě označil postupné zhoršování dohlednosti a také snižování základny oblaků. Jak tedy vypadá počasí při přechodu teplé fronty přes místo pozorování?




    Za předchozí tlakovou níží se nad dané území rozšířila tlaková výše, anticyklóna. Zprvu po její přední straně proudil chladný vzduch, bylo jasno a zima. Dohlednosti byly velmi dobré. Když se přiblížila centrální část tlakové výše, uklidnil se vítr a tím se zhoršily rozptylové podmínky pro znečišťující příměsi v atmosféře. Dohlednost tedy klesla, v noci se zvlášť v podzimní a zimní sezóně už mohou utvářet přízemní mlhy. S tím, jak tlaková výše ustupuje, začínáme pozorovat pomalý pokles atmosférického tlaku a to je vlastně první událost, související s přibližujícím se frontálním systémem, jehož teplá fronta nás během pár dní ovlivní. Ve výšce několika kilometrů bychom už (pomocí meteorologických výškových map nebo například aerologického výstupu) pozorovali příliv neboli advekci teplého vzduchu, v případě střední Evropy nejspíše od jihozápadu nebo jihu. Při zemi se však děje něco jiného: klidné vzduchové vrstvy v anticyklóně sesedají k zemskému povrchu, kde na podzim a v zimě, kdy slunce přes den stojí nad horizontem krátce a v noci je dlouho skryté, dochází k soustavnému ochlazování zemského povrchu a potažmo i vrstev vzduchu k povrchu přiléhajících. Takže jinými slovy, díky celkově záporné radiační bilanci zemského povrchu se během pár dní chladí vrstva atmosféry, silná několik stovek metrů a přiléhající k zemi, o několik stupňů Celsia. Ve výšce 2 až 3km přitom proudí nad naše území teplejší vzduch. Co je tedy důsledkem tohoto jevu?