Tímto článkem bych se chtěl vrátit k technice použité na posledním světovém šampionátu.

    Kluzákům již dominují bezstožárové stroje, již takřka každý výrobce je má v nabídce. V současnosti posunuly tyto stroje výkonnost až ke "klouzáku" 1:15, minimálnímu opadání pod 0,8 m/s a využitelným rychlostem mezi 35 - 80 km/h, přičemž 1:10 dosahují stále ještě na 70 km/h.

    V první desítce se umístily dva La Mouette Toples z dílny Gerarda Thevenota, ukrajinský Stealth KPL, 5 Laminarů ST od Icara a 2 Moyesy CSX 5.

    Nejrozšířenějším kluzákem Mistrovství byl Laminar ST, bezstožár s laminátovými wingtipy křídla o rozpětí 10,5 m, ploše 14,5 m a váze 36 kg. Toto éro je velmi zdařilé po stránce výkonnosti a ovladatelnosti. Sériové Lamináry patřily definitivně ke špičce a dva prototypy M. Ruhmera a G. Heinrichse klouzaly lépe než jakýkoliv jiný kluzák. Také zkoordinovanost kluzáku při kroužení umožňuje stoupat velice efektivně. Jediným slabším místem se mi jeví konstrukce příčníku, kdy je tento díl vyráběn metodou mokré laminace nakladením do negativní formy a následně vypěněn. Tato technologie nezajišťuje nezbytnou odolnost a "blbuvzdornost" pro běžný provoz a transport. Také řešení vnitřní podpěry pro zajištění stability s ukotvením na náběžce je už překonané, navíc síly při eventuelním "převrácení" dost spolehlivě lámou náběžku, což se také při jediném "tumblu" ve Forbes stalo.

    La Mouette Toples je velice podobný lamináru či Moyesu CSX, plocha asi 13,8 m. Toplesy používají menší rozměry trubek (kombinace pr. 52/50 mm) na náběžce a stejným systém vnitřních podpěr jako Laminár. Kluzák Guido Gehrmanna byl vyladěným prototypem s krátkými předozadními lany, stejně jako můj CSX na ME v Maďarsku 1996. Náběžka byla navíc vyztužena laminátovou fólií a celá konfigurace byla výrazně laděna na vysokou výkonnost a bohužel nízkou míru stability. Koordinace v kroužení není valná, nicméně schopnost stoupat i klouzat byla více než dobrá.

    Aeros KPL je bezlaminátový stroj z ukrajinské dílny a spolukonstruktérem je i Oleg Bondarčuk, vícemistr světa 1998. Stroj o ploše 13,5 m a rozpětí 10,4 m má poměrně nízký profil, což mu umožňovalo se držet při klouzání na špičce. Stoupavost ale už tak omračující nebyla, snad vzhledem k dost povolené plachtě s napínákem "off". Letové vlastnosti se liší od strojů s lamináty jednak tím, že při kroužení je takřka nemožné utrhnout proudnice po celém rozpětí odtlačením a jednak občas nepříjemnou nestabilitou kolem svislé osy. To může způsobit nesnáze s řízením jak v přímém letu na vyšší rychlosti, tak při kroužení. Kluzák je na ruských trubkách D 16 T a samonosný příčník je snýtován z plechu, což ovlivňuje výslednou pevnost a cenu kluzáku. Ta je definitivně nejnižší ze všech bezstožárových ér.

    Moyes CSX 4 i 5 jsou svými rozměry s plochami 13,9 m a 14,5 m průměrem a nevybočují z něho ani svou výkonností při klouzání a stoupání. Řiditelnost a hlavně koordinace při kroužení jsou lehce nadprůměrné a i stabilita kluzáku je zřejmě o trochu lepší, než konkurence. K tomu přispívá i konstrukce příčníku vyráběného z prepregu a také konstrukce podpěrek systému stability. Vnitřní podpěry přenášejí zatížení na krut příčníku, jehož dimenzace a pevnost zajišťuje příznivé vlastnosti v extrémních režimech letu.

    Z dalších kluzáků mistrovství světa bych jmenoval německý Bautek Twister s příčníkem tvořeným systémem vzpěry a lan, přenášejících tah, což opět eliminuje použití drahého uhlíku.

    Guggenmosův Bullet RCS byl vybaven vztlakovou klapkou, která měla zlepšovat schopnost stoupání.

    Americké Wills Wingy Fusion, Up Proto, francouzské Tecmy a další prokázaly rozumnou výkonnost a stoupající úroveň bezpečnosti při provozu.


    Mnozí piloti také instalovali malou stabilizační výškovku na své kluzáky. Ta byla plovoucí se spodním dorazem pro případ tumblu. Při testech se toto zařízení ukázalo jako velice účinné právě pro extremní situace.


    Novinkou v oblasti postrojů byly první prototypy s vestavěným kontejnerem padáku uvnitř postroje. Tato úprava snižuje celkový odpor soustavy pilot - kluzák a tím i vylepšuje výkonnost. Ve stejném duchu se nesly i některé další modifikace, prováděné piloty na jejich strojích. K nim patřily např. aerodynamické speedbary, různé speciální držáky přístrojů a GPS, vlekací zařízení apod.


    V oblasti přístrojového vybavení kralují miniaturní computery typu Flytec 4030, Bräuniger Competition apod.. S napojením na GPS, které dovoluje efektivně využívat optimalizátor letových rychlostí a dokluzoměr. Další indikované informace typu průměrování stoupání, dva výškoměry, stopky, paměť posledních letů a barograf jsou již neodmyslitelným standardem. Pro verifikaci otočných bodů se stále používaly snímky z fotoaparátů a nezbývá než doufat v pozitivní přínos logrů, tj. elektronických třírozměrných barografů v blízké budoucnosti.


    Celkově toto MS kladlo důraz na technickou připravenost už vzhledem k metodě startu - vlekání. Byly zde k vidění všechny způsoby od statických navijáků přes autovleky až k aerovlekům. Prokázala se stará pravda, že štěstí přálo především těm připraveným, což dává i českému týmu jasný cíl do budoucna ohledně aerovleků.

    Závěsné létání prožívá v současné době určitý technický boom v podobě nových konstrukcí typu Exxtacy a Pegasus, také bezstožárové kluzáky jsou průběžně vylepšovány a nezbývá se jen těšit, co přinese rozvoj v budoucnosti.