Čtvrtek 20.4. - Šikec na stromě, Chroust v cíli
    Během dopoledne se na vrcholu Kozákova postupně začaly objevovat nové tváře závodníků, kteří po zaplacení startovného zvýšili počet soutěžících na 26. No nekupte to za pouhých 600Kč.

    V očekávání dobrých termických podmínek se konal briefing už v 11 hodin a okno do 26km dlouhé disciplíny bylo otevřeno už ve 12:30. Trať tvořila tři ramena trojúhelníku s vrcholy na Kozákově, na kopci Tábor, na zřícenině hradu Trosky a cílem pak byla přistávačka pod Kozákovem. Kdo by si jen pomyslel, kolik závodníků si poletí prohlédnout přistáčku hned po startu a někteří že to dokonce stihnou několikrát za odpoledne.




    Zachycení nebylo rozhodně zadarmo a před startovištěm bylo často velice husto. Ve snaze zabránit neodvratné srážce s Hankou Matyáskovou musel dokonce Radek Šimoník provést riskantní úhybný manévr, zakončený přímo na vzrostlém smrku pod startovištěm. Protože se tato podívaná obešla bez zranění, postaral se tak Radek o příjemné obveselení všech ostatních na startovišti.




    Hanka pak po přistání dramaticky líčila, jak jí kdosi za letu chodil ve špinavých botech po vrchlíku, ještě u toho dokonce sprostě nadával a pak najednou spadl do lesa.




    Vítr oproti včerejšímu dni znatelně zeslábl a teplota citelně vzrostla. Nanuky v krámku u parkoviště šly dobře na odbyt a majitel stánku si celé odpoledne spokojeně mnul ruce.

    


    Hůře už bylo ale pilotům, kterým se po startu nepodařilo úspěšně zachytit a zpocení se drápali z přistávačky zpátky nahoru na startoviště. Některým nejmenovaným publicistům se to dokonce podařilo čtyřikrát za jediné odpoledne a pochopitelně využívali k vývozu rychlých automobilů, protože čtyřnásobný výstup na Kozákov jižní stěnou bez použití kyslíkových přístrojů by dozajista znamenal jejich smrt. "Dnes to vůbec nelítá! Teda aspoň mně ne.," trousili pak nejmenovaní rozmrzelé poznámky na všechny strany.

    Dostupy byly sotva 1400 metrů nadmořských, což na kopci 740 metrů vysokém není žádná výhra. Počet závodníků na trati tak velmi rychle klesal se zvětšující se vzdáleností od Kozákova. Bojovníkovi Františkovi Pavlouškovi se podařilo vyfotit dokonce i druhý otočný bod, ale do cíle už se nedostal a byl nucen přistát 5km před cílem. V celkovém pořadí se tak ale okamžitě usadil na druhé příčce.

    Jako jediný dosáhl cíle pod Kozákovem Pavel Chroust a okamžitě po přistání přijímal na svém mobilním telefonu gratulace od svých rodinných příslušníků a známých.




    Večer v hospůdce pak skutečně bylo o čem vyprávět. Počet vypitých piv rychle rostl a líčení zážitků z přeletu nebralo konce. Některé příhody zněly dokonce tak absurdně, že člověk nechtěl věřit ani vlastním uším.




    Radek Šimoník měl dobrý důvod k oslavě dokonce hned dvakrát najednou. Jednak šťastné vyváznutí z nuceného přistání do lesa, které ani sám nezavinil a současně ještě svoje vlastní narozeniny.