Chtěl bych malinko navázat na článek Jak jsem začínal od pilota, jenž udělal nevalnou zkušenost v kursu liberecké školy a v závěru svého článku závidí mým kursíkům, že létají ve výškách 1000m nad zemí třetí den kursu. Jistěže mi to lichotí a sám jsem měl nebývalou radost, když jsem viděl své kursíky létat vysoko nad Hořovicemi a docela dobře kroužit v termice, poslouchat jejich nadšený křik do radiostanice "Vidím Prahu!!!" a po přistání si poslechnout, že "nic lepšího jsem dosud nezažil." Takové létání, jak jsem poznal, je skutečně možné - patnáctiletý kursista, který předtím s ničím nelétal, najednou třetí den kursu letí hodinu a čtvrt ve výšce 1500m a přistává jen proto, že je mu zima. Jiný kursista letěl dokonce hned při svém úplně prvním odvijákovém startu 25 minut a vytočil do 700m nad zem, ač nikdy nelétal ani s větroněm. Chci však podotknout, že je to třešnička na dortu, protože takové létání je možné, jen pokud výrazně přeje počasí.

    Běžný průběh kursu je takový, že žáci létají stylem nahoru odvijákem, dvě 360° zatáčky na jednu stranu, totéž na druhou a přistání na letadlovou loď, kterou jim na ploše vytýčím z báglů. Žákům říkám, že se u mne v kursu naučí lítat, ale horší to bude s praxí vzletů z kopce. V Čechách jsou prostě takové podmínky, že kurs nelze dělat 14 dní - zde nás tlačí jednak ekonomická situace (kdopak si může dovolit dát za takový kurs 15 tisíc), jednak málokdo si může dopřát dva týdny z dovolené na takovýto sport. V týdenním kursu je však poměrně málo prostoru na výcvik a ten můžeme strávit čtyřdenním nácvikem nahazování padáku a poslední den se párkrát sklouznout z kopce typu Raná, kam člověk v letním horku vyleze třikrát a už nemůže, anebo první dva dny cvičíme na louce a zbývající čas fičíme co nejvíce startů na navijáku nebo odvijáku. V druhém případě kursík nalétá výrazně více času a rozhodně o něho nemám obavy, že by nezvládal řízení. Létání z kopců se snažím doučit alespoň tak, že po několika kursech shromáždím vážnější zájemce a za provozní náklady jedeme dvakrát do roka do Slovinska, kde si mohou zalétat ve vhodných terénech.

    Chtěl jsem říci, že to, co je publikováno, je samozřejmě to nejfajnovější. Jsou kursy, v nichž nevyjde počasí a potom je společná nálada špatná a rozmrzelá. O tom však psát nemusím - daleko čtivější a zajímavější jsou právě kursy, kdy dokonale vyjde počasí a kursíci si mohou okusit takové létání, po jakém jsem před deseti roky ve svých začátcích jen toužebně pokukoval. Tím větší mám dnes radost, když kursík pozná to nejhezčí z plachtění už brzo a to jej nasměruje tam, kde bude mít z létání největší užitek a nejsilnější zážitky - ke sportovnímu a přeletovému létání, třeba časem i k závodění, ale v každém případě k opravdovému létání.

    Je pravda, že vliv instruktora na další "životní leteckou cestu" pilotního žáka je obrovský, ale to se už dostáváme do jiných diskusí.

    Pravda je, že pokud instruktor na žáka řve a nadává mu, žák musí být buďto hodně splachovací, aby u paraglidingového sportu po kursu zůstal, anebo se k padákovému létání už nikdy nevrátí, znechucen lidmi, které původně měl za autority. To jsme ale už opravdu hodně jinde, když si položíme otázky: Kdo a jak vybírá instruktory, tedy učitelský personál, zda učitelé létání umí doopravdy nejen létat, ale i učit, zda mají instruktoři takovou povahu, aby porozuměli problémům svých žáků, atd. Měl jsem žákyni, která předtím byla v jiné paraglidingové škole, kde na ní inspektor za chybný let sprostě hulákal. Absolventka vysoké školy si musela vyslechnout své od vyučeného školitele, jak je "blbá a neumí pochopit, jak má letět". Ono je to složité a pravda, že něco podobného jsem zažil před téměř dvaceti lety, když jsem jako žáček začínal létat na větroních. Instruktor nás v letadle během letu zezadu kopal a nadával nám za jakoukoli chybu, takže naše původní čtyřicetičlenná elementárka skončila námi čtyřmi lidmi, kteří jsme se doplahočili k pilotkám. Dnes, po mnoha letech, je jeden z tehdejších odpadlíků pilotem Boeingu ČSA a kdykoliv spolu zavzpomínáme na naše gymnazijní léta v aeroklubu, div se mu neotvírá kudla v kapse. Máme tedy zapotřebí totéž i v paraglidingu? Myslel jsem, že náš sport spočívá v tom, že se pohybujeme v prostředí přírody, kde chceme být a s lidmi, s nimiž si rozumíme. Pokud jsou školy, z nichž si instruktor vytvoří koncentrační tábor, mělo by se to snad veřejně hodnotit. Myslím, že to je téma na hodně hustou polemiku. Co myslíte?