Úterý 11.5.2004
    Konec hrdinství, dnes je třeba zvětšit počet izolačních vrstev. Zřejmě i vesničané už mají toho podzimního počasí plné zuby a z mnoha komínů v Tepličce se po ránu kouří. Při pohledu na auta paraglidistů, projíždějící Tepličkou nahoru na Straník, si bezpochyby domorodci významně poklepávají na čelo a musí si myslet něco o bláznech.

    Ne tak ovšem na Straníku. I když obloha má stejně ocelově šedou barvu jako včera a neustále drobně prší, oheň vesele plápolá a optimisté dokonce tvrdí, že odpoledne to bude super. Pesimisté naopak leží na břiše v obytném přívěsu, popíjejí svařené víno a kalným zrakem zírají do otevřené skříňky.



    Těsně před polednem nejenom že přestává pršet, ale dokonce začíná pražit i slunce. Na briefingu ve 12:50 je vyhlášena nejprve 29km dlouhá disciplína, aby byla těsně před otevřením startovního okna změněna optimisticky na novou, o celých 9km delší. Otočnými body jsou Lutiše, Dubeň, Ľadonhora a cíl je v Tepličce, celkem tedy 37.8km.

    "Startuj, startuj, vykrúcaj!" velí svým stájovým koňům Radek Šimoník a vlnu startů spouští přesně ve 14:00 Juraj Kleja, následovaný Karlem Hüblem. Zachycení dnes ale rozhodně není zadarmo, termika je poměrně slabá a stoupáky úzké, navíc se o půlhodinu později odkudsi zdálky ozývá první zahřmění.

    "Co se letí?!" přibíhá na start krátce po 15. hodině zpocený Karel Vrbenský, který trávil noc bůhví s kým kdesi v Ostravě. Spolu se dvěma posledními opozdilci chvatně startuje a brzy mizí vysoko ve stratosféře.



    "Dáváme uši a přistáváme kvůli bouřce," ozývá se v 15:35 na pořadatelské frekvenci odněkud z druhého ramene trasy a obzor na severu je úplně černý. Martin Slíva ráznými rádiovými povely sundává z oblohy svoje mladé a nadějné svěřence a kdo ze závodníků má výšku, pokouší se vrátit zpátky na Straník. Disciplína je zrušena a úderem 16. hodiny začíná pršet i na Straníku. A na betonovém parkovišti před hangárem se jako obvykle začíná tvořit rybník ...