Nejkrásnější let
    Když jsem začal létat svoje první přelety, měl jsem to štěstí, že jsem se mohl spoléhat na skupinu zkušenějších pilotů.

    Stefano Paissan - s ním jsem letěl poprvé přes řetězec hor Lagorai. I když jsem věděl, kde se zrovna nacházím, byl jsem natolik opojený nádherou terénů pode mnou (a po pravdě řečeno taky vystrašený z té mohutnosti a síly, která z hor vyzařovala), že jsem se vůbec nedokázal soustředit na hledání termiky. Proto jsem se jednoduše spoléhal na něho, protože jsem věřil, že právě on je znalec této oblasti. Teprve po přistání, až jsem mu děkoval za skvělé zkušenosti, které jsem díky němu nabyl, jsem zjistil, že tudy nikdy předtím neletěl.

    Flavio Dalpan - s ním jsem podnikl několik přeletů. Býval jsem vystrašený a vůbec se mi nedařilo letět společně s ním. Byl mnohem zkušenější a lepší než já. Ale ještě si dobře vzpomínám, jak jsme se kdysi po společném startu z Panarotta Mountain setkali na přistávačce v Corvara v údolí Badia, aniž bychom se během letu navzájem vůbec někdy viděli. To bylo vlastně poprvé, co jsem letěl přes pohoří Sass Pordoi a Piz Boe. Po několika letech jsme se tak dokonale sladili, že už jsme se nevídali ani ve stoupácích. Ale přesto jsme tušili, kde se ten druhý nachází. Jednoho dne se nám ale toto sladění vymklo z rukou, když jsme se u pohoří Serva Mountain málem čelně srazili.

    Za poslední roky, ale nikoliv během závodů, jsem měl spoustu příležitostí k uskutečnění nádherných přeletů spolu s dalšími přáteli. Občas právě přítomnost jiného pilota dopomůže k tomu, že určité přelety dopadnou nejlíp. Během letu samotného (ale například také v horolezectví ve velkých výškách) ale musíme spoléhat na svoje vlastní schopnosti a přípravu mnohem více než při jakékoli jiné lidské činnosti.

    Tomu, kdo nelétá, je velice obtížné objasnit prožitky, kterými jste prošli, protože je velmi těžké dělit se o zážitky, při kterých můžeme počítat pouze sami se sebou. Jak vylíčit to vzrušení a úžas, slabost i obavy, které prožíváte, když letíte osamoceni nad tou nádhernou scenérií krásné a silné přírody? Jak popsat ten klid a ticho ve vzduchu nad mořem mraků, kde se zdá, jako kdyby veškerá činnost ustala, kde se neozve jediný zvuk, kde se můžete na několik minut vnitřně zklidnit tak, že uslyšíte své vlastní myšlenky?

    Nejkrásnější let je ten, který vám poskytne dostatek času k naplnění se obdivem a úžasem, který vás netlačí ke spěchu, protože váš den končí tehdy, když končí váš let.

    A po takovémto letu už pak budete jenom snít o dalším podobném ...