Nejenom létání
    Během častých soutěží, které se obvykle konají během jarního a letního období, prožíváme s přáteli také jiné chvíle (dobré i špatné). Po úplně jiných zážitcích během dne je pak společná večeře dokonce příjemnější a vnáší do skupiny jakýsi soulad a harmonii. Tento soulad je pro tým, který má vydržet dlouhý závod, velice důležitý a umožňuje si odpočinout a nalézt elán pro další letový den.

    Večeře bývá obvykle nejklidnější chvílí celého dne. Když "jsou nohy pod stolem", hovoříme pochopitelně o létání (u stolu jsou samí piloti), ale nejenom o něm. Každý pilot vypráví svoje vlastní zážitky ze života, z práce, o přátelích a přítelkyních, manželech a manželkách.

    A vždycky se najde někdo, kdo má jakousi přirozenou schopnost udržet pozornost všech přítomných buďto zábavnými příběhy, které jsou někdy pravdivé, jindy jen z poloviny či dokonce úplně vymyšlené a nebo popisováním technických záležitostí.

    Ti, kteří měli tu příležitost sedět u jednoho stolu s Angelo Crapanzano nebo Ignazio Bernardi, vědí o čem mluvím. Tihle dva společně vás dokážou úplně strhnout a zamotat do těch svých "tete-tete".

    Při těchto příležitostech je to právě Ingnazio, který vyvolává smích provokováním Angela. Může se jednat o vědecko-technické záležitosti nebo vyptávání se na zážitky z volného létání. Ignazio třeba řekne rok (např. 1979) a Angelo musí vylíčit zážitek (z letu), kterým upoutá pozornost přítomných pilotů (Angelo je v těchto věcech přeborník).

    Kromě příběhů Crapanzana a srandiček Ignazia jsme během jednoho z posledních závodů měli možnost ocenit také poetické schopnosti Ignazia. Úprava jedné z poém Giuseppe Ungarettiho pro volně létající piloty rozesmála všechny přítomné. Byl to samozřejmě Ignazio, který dobře ví, jak udržet ducha pilotů na patřičné výši.

Vojáci (podle Giuseppe Ungaretti) nebo
Rogalisté (podle Ignazio Bernardi)

Jsou jako na podzim
listy na stromech.

A je hned večer (podle Giuseppe Ungaretti)
Každý stojí sám na srdci země
v doteku paprsku slunce
a je hned večer.

A je hned večer (podle Ignazio Bernardi)
Každý je sám připnutý na svém křídle
potýkající se se slabou termikou:
a je hned na zemi.

    Tímto bych rád oněm dvěma přátelům projevil uznání za jejich vlastnosti, které jdou až za jejich schopnosti pilotů. Jejich prospěšnost pro ostatní piloty a jejich snaha udžet pospolitost týmu i mimo létání samotné si bezpochyby zaslouží uznání všech, kteří mají to štěstí pobývat v jejich blízkosti.