Po západu slunka se začalo v údolí rychle ochlazovat, a tak jsme spěchali do vyhřátého krytého bazénu v městečku Mayrhofen. Pokud tady někdy budete a máte rádi koupání, rozhodně doporučuji bazén navštívit.



    Za tři hodiny v bazénu jsme dali 110 šilinků. Z normální ceny, která je 150 šilinků, nám 40 slevili. Tato sleva je pro všechny , kteří jsou ubytováni v této oblasti, ale je třeba si s sebou vzít doklad o ubytování. Taky je dobré si vzít 10-ti šilinkovou minci na šatnu, kterou vám skříňka při odchodu vrátí. Voda i vzduch v bazénu mají okolo 28°C. Kromě různých podvodních světel, mini vodopádů, masážních trysek, bublin, gejzírů, malých vířivých bazénků a kousku bazénu, kde voda teče proudem jako v řece, jsou tady také dva úžasné tobogány. Žlutý je pomalejší a jezdí se po něm na nafukovacích kolech. Dá se na něm užít spousta legrace.



    Červený je mnohem rychlejší a jezdí se v leže. O legraci ale už nemůže být řeč. Při první jízdě jsem měl pocit že tady jde o život. Když jsem se někde za polovinou řítil šílenou rychlostí jakýmsi tunelem a ze všech stran na mě stříkala voda a nade mnou svítila pestrobarevná světýlka, byl jsem si naprosto jist, že už se určitě nestihnu dole zastavit a rozplácnu se o zeď. Naštěstí se tak ale nastalo a asi po třetí jízdě jsem si to začal teprve vychutnávat. Pocity jsem měl podobné jako v té nejostřejší spirále jakou si umíte představit. Každopádně to byla dobrá příprava na akrobatické prvky nad Lago di Garda, které nás čekaly dva dny poté.

    Další den bylo lítání podobné. Slety doplněné slabou termikou. Kamarádi ze Slovenska, kteří byli v těchto dnech v Bassanu, jak jsme se později dověděli, volili lépe a vytáčeli vysoko nad kopcem 4-metrové stoupáky. Odpoledne jsme se sbalili a vyrazili směr Itálie přes horský přechod Brener. Při sjíždění z Breneru jsme potkali v odstavném pruhu piloty z Valašského Meziříčí v minibusu, který se jim porouchal. Nějak se jim zablokovalo zadní kolo a nechtělo se točit. Vrhli se na opravování a my jsme frčeli dál na Lago di Garda. Ubytovali jsme se v kempu u jezera, kousek od přistávačky. Kluci z Valmezu to zatím spravili a my jsme je pomocí mobilu navedli do našeho kempu.

    Ráno jsme si přivstali a už hodinu před prezentací, která byla od 9:00 hodin, jsme posedávali na molu na přistávačce a plánovali, co všechno si nad vodou s padákem vyzkoušíme. Když pořadatelé otevřeli prezentační místnost, zaplatili jsme jako jedni z prvních 50DM startovné, za což jsme dostali startovní číslo, lístky na lanovku, vstupenku na večerní párty na hradě a tričko. Přihlásili jsme se všichni na přesnost přistání.

    Pak jsme nasedli do taxíku, který byl také v ceně a odjeli z přistávačky v Navene do čtyři kilometry vzdáleného Malcesine na lanovku. Tady jsme si postáli asi hodinu ve frontě a lanovkou vyjeli na Monte Baldo. Po výstupu z horní stanice lanovky se před námi rozprostřela ta nejhezčí a největší startovačka, jakou jsem kdy viděl.




    Horší to ale bylo s přistáním. Jak už jsem se zmínil v úvodu, přistávačka je poměrně malá a v údolí nad jezerem to většinou dost fouká. Následoval krátký brífink a závody začaly. Piloty akrobaty vypouštěli pořadatelé postupně, aby měla na přistávačce sedící porota čas hodnotit jednotlivé akrobatické prvky. Piloti letící dolů z úmyslem přistát co nejpřesněji měli možnost startovat kdykoliv. Nějakou dobu jsme se ještě váleli na startu, pozorovali dění okolo sebe a vychutnávali si nádherný výhled na okolní hory. Foukalo asi tak 1-3 metry proti a sem tam se i někdo zvedl pár desítek metrů nad start v slábnoucí podzimní termice.




    Po poledni jsme do toho všichni postupně naskákali a nad vodou si vyzkoušeli všechno to, co bychom si na Javoráči v Beskydech nedovolili. Když jsem se ještě ze startu díval na letícího Kamila, bylo vidět, že nácvik zvláštních letových režimů pojal opravdu zodpovědně. Vůbec se s tím nemazlil a na svém Jojowingu Easy 27 střídal jednu figuru za druhou jako nějaký test pilot a když mi zmizel za horizontem, šel jsem se taky připravit k letu. Zabalil jsem foťák do desíti mikrotenových sáčků (na focení nad vodou jsem si s sebou vzal jen malý automat), oblékl si plovací vestu a sedačku a šel jsem na to.




    Po startu jsem párkrát zakroužil v termice a hurá nad jezero.