Neděle 26.října
    "Kon nichiwa!" (vyslovuje se koničiua) zdravím naučenou japonskou frází u poslední snídaně legračního žurnalistu Tetsuo Kogai, který už dnes balí kufry a odlétá zpátky do Tokia. Na festivalu v Ölüdeniz je letos poprvé, prostředí se mu tady velice líbí a určitě se chce přijet příští rok podívat zase.



    Obloha je od rozednění opět jasná a už před osmou hodinou ranní se začínají odlepovat první padáky z nejnižšího startoviště v nadmořské výšce 800 metrů. Teplota je oproti včerejšímu dni o dobré čtyři stupně nižší, zato vlhkost vzduchu se zvedla na 68%. Krátce po deváté hodině se nad okolními horami začínají vytvářet povážlivě mohutné mraky a díky vyšší vlhkosti se jejich základny na úbočích tvoří už ve výškách kolem 1000 metrů. Také moře je dnes mnohem bouřlivější než v předchozích dnech.



    Během dopoledne oblačnost kolem kopců mohutní, celý hřeben Babadagu mizí v tmavých mracích a je dolétáno. Ve vzduchu už se prohánějí jenom motorové krosny a motoroví rogalisté. Jen tu a tam přilétne ojedinělý odvážlivec z nejnižšího startoviště. Turecká favoritka Meryem Akar ukazuje skok z motorového rogala z výšky pouhých 100 metrů a Tomáš Lednik z mnohem větší výšky opět předvádí volně létajícího muže v oděvu podobném Batmanovi.

    Odpoledne začíná vítr na pobřeží výrazně zesilovat a jedinou disciplínou, ve které se dá tak trochu soutěžit, je dolétnout s rozběhem od kamenného chodníku přes pláž proti větru až k moři. Chlapci od firmy WalkerJet kvůli silnému větru raději balí krosny a vytahují řiditelného draka. Za vítěze akrobatické soutěže je stejně jako v loňském roce vyhlášen turecký pilot Arif Kemal Buhara, soutěž Cross Country se bohužel kvůli nepříznivým podmínkám v závěrečných dnech festivalu už nepodařilo dolétat.



    Teplý písek krásně hřeje do zad a vzedmuté moře posílá k pobřeží mohutné vlny. Z jejich zpěněných vrcholků trhá čerstvý vítr vodní tříšť a odnáší ji na břeh. Bílá vodní pěna vyjíždí po písku až k mým nohám a před jejím oslepujícím jasem musím v odpoledním slunci mhouřit oči. Nedaleko od břehu ukotvená lodička se v pravidelném rytmu neustále legračně zvedá a vzápětí zase propadá a vítr od moře je příjemně vlhký a teplý. Je to vážně hrozná dřina, psát tyhle reportáže ...

    Moje závěrečné poděkování patří hlavnímu pořadateli "Cloud 9 Café", jehož majitel Kadri Tuglu mi zajistil příjemné ubytování v komplexu LykiaWorld a jako obvykle umožnil dostat se všude, kam jsem potřeboval. Další údaje o festivalu a především termín toho následujícího bude jako obvykle k dispozici na místních internetových stránkách na adrese www.babadag.com. A závěrem snad ještě několik málo osobních postřehů:

• organizace samotného festivalu je mnohem propracovanější po všech stránkách, organizátoři zjevně úročí zkušenosti z předchozích ročníků

• podstatně se rozšířila tržnice v sousedním městečku Fethiye a přibylo nejenom nakupujících, ale i lovců záběrů s fotoaparáty nebo kamerami

• v centru městečka Ölüdeniz výrazně přibylo krámků a více "vrostly" do ulic, obchody jdou zřejmě skvěle

• některé sousedící apartmány v LykiaWorld jsou navzájem propojeny dvojitými dveřmi - otevřete jedny a na druhé narazíte, ty musí být otevřeny opět zevnitř druhého apartmánu, takže projít se dá pouze tehdy, když je jaksi "společný zájem"

• nejhezčí děvčata jsou nejenom v Izmiru, jak říkával předloni David Bzirský, ale taky v mnohem bližším komplexu LykiaWorld

    Takže příští rok na konci října zase tady na pobřeží Středozemního moře v tureckém městečku Ölüdeniz na v pořadí už pátém mezinárodním leteckém festivalu.