Pátý ročník národního mistrovství v paraglidingu organizovaný ve Slovenii se poprvé honosil přívlastkem mezinárodní. Ačkoli se jej kromě českých pilotů zůčastnilo jen několik Slovinců, byly to závody podařené.

Neděle 2.8.
    První briefing, nezvykle dramatická volba výboru pilotů, do kterého byli nakonec zvoleni Dupal, Michna, Reček, Dvořák a Chroust a následný přesun na téměř 150 km vzdálený Lijak. Přesun byl zcela na místě, protože spodní základny mraků byly v oblasti "hlavního tábora" na letišti v Lescích nepříjemně nízko a tak létání z Krišky nebo Krvavce nepřipadalo v úvahu.

    První vyhlášená disciplína vypadala takto: speed run po trati Lijak - kostel Sv.Nikolaj - jezírko u elektrárničky nad Ajdovščinou - zřícenina Gradišče - vesnice Log (cílová páska). Celkem 48,5 km. Termika zesilovala, v místě startu vítr na nějakých 7 - 8 m/s, takže bylo občas při startech trochu veselo, ale ještě před koncem okna byli všichni piloti bezpečně ve vzduchu a přímým letem podél hřebene upalovali k prvnímu otočňáku vzdálenému 27 km. Na cestě k němu museli zdolat dvě rozlehlá údolí, přičemž řada pilotů, hlavně těch, kteří letěli mezi prvními, v druhém údolí skončila. Vybrali si chvilku, kdy to tam prostě nebylo. Jiní piloti měli problémy s identifikací II. otočňáku, neboť avizované jezírko u elektrárničky prostě nebylo, respektive bylo bez vody, což se hledá blbě… . Do cíle doletělo nakonec 16 závodníků. Nejlepší čas měl Dupal, pak následovali Michna, Lednik a Stěhula, který však od GAPu (bodovací program) dostal bonus za brzký start a přílet (že dělal "chrousta"), takže se bodově před oba posunul. Díky tomu se ukázalo, že je potřeba na téma "GAP a jeho špecifiká" provést pro piloty přednášku. Největším smolařem kola byl Martin Slíva, který se strefil snad do jediného netermického okamžiku a po startu hobloval svah těsně nad stromy tak dlouho, až v nich skončil a aby mu nebylo smutno, o kus dál se na záložáku do stromů elegantně snesl i Petr Kostrhun.

Pondělí 3.8.
    Předpovědi strašily studenou frontou, ale ta svůj pohyb zpomalila na alpském masívu a tak se pole závodníku vydalo pěšourem na Krišku Goru. Naštěstí se tady zdolává 800 m převýšení bez báglů. Ty svěřujeme nákladní lanovce. Díky vrstvě cirrovité oblačnosti se mnoho termiky nekonalo. Přesto byla vyhlášena disciplína, ovšem téměř všichni kteří se vydali na trať, skončili po marném úsilí u I. OB, kterým byly tenisové kurty v Predvoru. I jali se užívat pohostinnosti zdejšího malebného zákoutí s jezírkem, terasou a stánky plnými dobrot k vypití ... Disciplína byla zrušena.

Úterý 4.8.
    Opět Kriška, zahalená během výstupu na horu mraky. Nahoře pak obligátní vyčkávání až se "to" zvedne. Je sice ustavena disciplína, ale jak ubíhá čas, začíná být jasné, že je nereálná. Chvíli se ještě špekuluje na téma jejího možného zkrácení. Základny se posléze zvednou, ale jednak už je pozdě a jednak se v předpolí začíná formovat bouřka. Heslo "rychle dolů, dokud to jde," vyvolává všeobecnou paniku na startu a výsledkem je několik padáků na nevysokých smrčcích těsně pod startovačkou. Patřím mezi ty šťastlivce a způsobím tím všeobecné veselí.