Piedrahita je malebné městečko v centrální části Španělska, vzdálené vzdušnou čarou přibližně 120 km od Madridu. Zásluhou zde trvale se usadivšího Brita jménem Steve Ham se tato lokalita stala v posledních letech jedním z nejvyhledávanějších míst pro paragliding a závěsné létání v Evropě. Termín šampionátu byl naplánován optimálně - nad Španělskem se obvykle v toto roční období vyskytuje stabilní tlaková výše, zatímco střed Evropy trápí tlaková níže (a záplavy).

    Česká paraglidingová reprezentace ve složení Tomáš Sedláček, Milan Michna, Tomáš Lednik, Martin Lexa, Robert Šíma, Ondřej Dupal a jediná "žena" Petra Krausová (ti všichni podporováni týmlídrem Martinem Kokešem), si sem přijela změřit síly s nejlepšími evropskými piloty. Většina týmu dorazila do dějiště už o týden dříve, aby doladila formu a poznala místní specifika účastí na mistrovství Španělska. Milan Michna a já jsme přiletěli letadlem těsně před začátkem mistrovství Evropy. Počasí v průběhu španělského mistrovství bylo pro nastávající evropské klání příslibem a ukázalo jaký je potenciál této oblasti: 4/8 Cu se základnami 4200 m. n. m., slabý proměnlivý vítr a termika využívající plné rozsahy stupnic variometrů.


1. den - neděle 12. července
    Po třech dnech oficiálního tréninku následoval očekávaný první soutěžní den. Stopět kilometrů dlouhou uzavřenou disciplínu přes čtyři otočné body vyhrál D. Dagault před O. Nefem aj. Pacherem. Při briefingu na startu Peňa Negra (1950 m. n. m.) dosahovala teplota 30oC a tak se všichni piloti těšili do vzduchu už jen proto, že se zchladí. Disciplína začínala klasicky otočným bodem umístěným ještě před startovním znakem. Úmysl pořadatelů, totiž roztrhat početné pole pilotů ještě před časovým znakem, to kromě jedné disciplíny nesplnilo, ale přesto se tahle "vychytávka" používala i po zbytek soutěže.

    Do prvního otočňáku letělo téměř celé pole bez problému. Druhé rameno vedlo mírně proti větru, což zformovalo skupinku asi třiceti pilotů, ve které byli téměř všichni favorité. Mezi druhým a třetím otočňákem se lámal chleba: k překonání poměrně dlouhého a hlavně termicky slabého místa bylo potřeba značné dávky trpělivosti. Taktika letu ve skupině zde opět slavila úspěchy a tak do cíle doletělo pohromadě 17 pilotů, po kterých následovali ještě čtyři opozdilci, mezi kterými jsem byl i já.


    Pořadí v kole:
1. Dagault, 2. Neff, 3. Pacher, ….. 21. Dupal, 49. Lednik, 51. Krausová

2. den - pondělí 13. července
    Předpověď počasí perfektní, ale realita úplně jiná. Naplánovanou trať 84 km nedoletěl nikdo a téměř celé startovní pole sedělo v úseku cca. pěti kilometrů okolo pětadvacátého kilometru trati. Vítězem se stal Bruce Goldsmith.

    Pořadí v kole: 1. Goldsmith, 2. Marchetti, 3. Lagoa, …. 7. Dupal, 72. Sedláček, 82. Lednik

3. den - úterý 14. července
    Slušná předpověď počasí po přechodu slabé studené fronty, ale také SV vítr 3 - 6 m/s. Disciplína 89 km přes 4 otočné body většinou v rovinách, dávala možnost volby několika tras. Bohužel špatně načasovaný start a oblet "předotočného" bodu se stal osudným většině závodníkům. Přes pětašedesát pilotů tak toho dne nepřekonalo více než 10 km vzdálenosti! Poprvé a naposled v průběhu těchto závodů se asi čtyřicetičlená skupina roztrhala natolik, že se piloti potkávali téměř výhradně na otočných bodech. Naposledy jsme se potkali za posledním OB vzdáleným asi 15 km od cíle, avšak umístěným tak, že závěr trati vedl proti 5 m/s silnému větru a tak nás posledních devět Mohykánů chtě nechtě muselo spolupracovat až do vzdálenosti asi 5 km před cílovou páskou. Odtud nás bylo asi pět se stejnou vidinou vítězství v kole. Zvítězil David Dagault riskantním, ale úspěšným průletem pásky ve 2 metrech, následovaný Joosem a mnou. GAP zaúřadoval a vytvořil bodový rozdíl mezi prvním a posledním závodníkem v kole "celých" 250 bodů ...

    Pořadí v kole: 1. Dagault, 2. Joos, 3. Dupal, ……21. Lednik, 41. Michna