Čtvrtek 6.7.2000
    "Odpoledne se to rozpustí a bude bezoblačná termika," tvrdili ráno optimisté. "Po obědě se to zatáhne ještě víc a bude to v prdeli," oponovali na druhé straně pesimisté. Každopádně bylo čtvrteční ráno prvním dnem, který se předvedl souvisle zataženou oblohou. Naštěstí ne nadlouho a protože předpovědi slovinských meteorologů říkaly o počasí "bo nas oplazila hladna fronta" a naznačovaly možnost protrhání oblačnosti, začalo to konečně vypadat na další soutěžní den.




    Po snídani bylo tedy opět sbaleno, naloženo a desítky aut zamířily k dolní stanici nákladní lanovky s názvem "Zavetišče na Gozdu" ve výšce 920m n.m.




    Na briefingu byla bez rozpaků vypsána rekordních 83km dlouhá disciplína se dvěma otočnými body a markerem. Maťo Škvarka pak ochotně ukazoval bulharsky mluvícím závodníkům, kam rozhodně nemají letět.




    Startovní okno bylo otevřeno ve 12:45 a marker se otevíral už za hodinu, tedy ve 13:45. Vítr byl příznivý a nebylo skutečně na co čekat. Během dvaceti minut po otevření startovního okna už byla většina závodníků ve vzduchu.




    Marker, tedy startovní značka, byl dnes chytře tvořen čtyřmi různými znaky, které se po patnácti minutách navzájem zaměňovaly, počínaje prvním ve 13:45. Každý závodník si mohl tedy takticky vybrat, který z markerů vyfotografuje. Čas se mu pak samozřejmě měřil od toho markeru, kterým se prokázal na svém negativu. Největší množství závodníků se sešlo nad třetím markerem ve 14:15, kdy se nad dolní stanicí lanovky dalo napočítat takřka 30 motajících se padáků.

    Nejobtížnějším úsekem celé trasy se stala oblast kolem posledního otočného bodu, po jehož vyfotografování bylo velmi obtížné se znovu zvednout do potřebné výšky. A na ty, kterým se to přece jen podařilo, čekal nepříjemný protivítr v úseku, kde urychlené východní proudění vytvářelo velmi silné turbulence za ostrými skalnatými hřebeny.

    "Seběhlo se tolik věcí najednou a byl jsem na zemi," líčil svoje nedobrovolné přistání v závětří ostrého hřebene vysoko v horách František Pavloušek, který si s pouhou osmibodovou ztrátou ještě včera takřka sahal na místo nejvyšší. Dnešek pro něj znamenal propad až na 5. příčku. Jiní závodníci, kteří rovněž k dosažení cíle museli použít dvoustopého vozidla, pak alespoň dalekohledem s lehkou závistí sledovali blížící se favority.




    "Já jsem to na cílovou pásku dotlačil i očima," popisoval svůj dokluz na cíl Milan Kameníček, který prolétl doslova několik metrů nad cílovou páskou a přistál necelých 15 metrů za ní. Dokluz na cíl byl ve výrazném východním proudění skutečně problematickou záležitostí a i když jindy stačilo na dokluz s rezervou 1600 metrů výšky nad vrchem Dobrča, dnes bylo i 2000 metrů málo. Doplatili na to Jarda Grulich, Tomáš Lednik, Tonda Pallas i Mirek "Radar" Stěhula, kteří přistáli několik stovek metrů od cíle. Zkušený, zatím vedoucí závodník "Radar" dokonce pouze díky dvěma nečekaným fronstallům, které ho připravily o rozhodujících pár desítek metrů dnes tolik potřebné výšky.




    Z úspěšného dosažení cíle se nakonec kromě Milana Kameníčka a dvou slovinských závodníků radoval dnes nejrychlejší Milan Michna a Mirek Varvařovský. Bodový zisk znamenal pro Milana Michnu okamžitý postup na 4. příčku celkového pořadí, zatímco Mirek Varvařovský se posunul na 2. pozici se ztrátou 171 bodů na vedoucího "Radara".




    Předpověď na zítřek zatím vypadá dobře, takže díky nevelkým bodovým rozestupům na čele závodního pole určitě ještě dojde do neděle k míchání karet.