Úterý 10.7.2001
    "To se rozpustí!" uklidňuje ráno ostatní a snad i sám sebe Milan Michna při pohledu na hlavu v dlaních Petra Dvořáka nad výtisky synoptických map a meteorologických výstupů. Ve výšce 1900 metrů dosahuje vlhkost 81% a navíc se právě v této výšce nachází současně inverzní vrstva, která bude způsobovat roztékání už tak rychle vznikající oblačnosti, jejíž základny se díky vysoké vlhkosti dají čekat pod hladinou 1500 metrů.



    Zatím ale počasí až tak pesimisticky nevypadá, pouze vysoká cirovitá oblačnost a rychle naskakující první mraky dávají tušit, že špatná předpověď zřejmě nebude až tak daleko od pravdy.





    Na obvyklém briefingu v kempu v 9 hodin je rozhodnuto vyjet na vyšší startoviště Golte - Boskovec do výšky 1450 metrů a pokusit se vypsat reálnou disciplínu. Po obvyklé túře z parkoviště v sedle vzhůru lesem až na start se ukazuje, že předpověď nelhala. Cáry mraků se valí přes startoviště a pouze chvílemi je na okamžik vidět dolů do údolí. Disciplína 35km dlouhá je sice vypsána, ale rozhodnutí o otevření startovního okna pochopitelně odloženo na neurčito. Nastává dlouhé čekání na slunce.





    Vítr na startovišti se postupně otáčí na západní a začíná zesilovat, což na svahu obráceném k jihovýchodu není právě nejlepší směr. Ve 13. hodin nastává hromadné balení, pěší túra zpátky na parkoviště v sedle a přesun na nižší startoviště Golte - Planica. Už během pochodu lesem se ale začíná ozývat první hřmění. Na startovišti Golte - Planica v nadmořské výšce 1050 metrů ovšem fouká svěží západ, což je rovných 90° zprava a i ti nejotrlejší už začínají načisto propadat trudomyslnosti.

    Ve 14 hodin je pod beznadějně zataženou oblohou prohlášen dnešek nesoutěžním dnem a je "vymalováno". Někteří závodnící odjíždějí do kempu balit a mají už namířeno rovnou domů. S desítkou příznivců dobrého jídla a mravů se vydávám na pizzu pod startoviště Tiršek poblíž jednoho z otočných bodů. V restauraci vybíráme ze směrovek "Kadilci - Nekadilci" raději nekuřáky a už se na stůl nese deset velkých pizz s olivami, nějaký ten "Salatni krošnik" a na závěr pochopitelně "Palačinke z orehi".



    Výborné jídlo v příjemném prostředí se ještě venku jistí skvělou zmrzlinou a slunce už zase pere, stejně jako včera pozdě odpoledne. V kempu zatím sportovněji založení nadšenci hrají už několik hodin volejbal, až z nich crčí pot a čekají na 19. hodinu na verdikt organizátorů, který rozhodne o tom, co bude dál.



    V 19 hodin je nakonec rozhodnuto zůstat a vsadit vše na zítřek. Včerejší celkové pořadí závodu tedy zůstává po dnešku v platnosti a zítra ráno v 9 hodin se rozhodne buď o výjezdu na kopec nebo odjezdu domů.

    Večerní párty je jako obvykle vydařená a zpestřená několika soutěžemi včetně vyhlášení "Miss mokré tričko". Protože se ale zájemkyně o tuto soutěž z nepochopitelných důvodů vůbec nehrnou, jsou všechna přítomná děvčata rovnou naházena do potoka a je vystaráno.







    "Hele, to jak jsi mě tam fotil s tou (s tím, eventuelně při tom), to tam prosím tebe nedávej," slyším pak stejnou větu celý večer od různých lidí, a to dokonce i od těch, od kterých bych to nikdy nečekal. A přesto, že i mě nakonec úplně nedůstojně hodili do potoka, vybíral jsem z 56 večerních fotografií skutečně citlivě. Ale jednou ...