Celá česká, slovenská i slovinská paraglidistická elita se sjela 29. května ve Slovinsku v podhorském městečku Kobarid, aby poměřila svoje síly v létání na padákových kluzácích v terénech vysokých hor. Julské Alpy v okolí Kobaridu se skutečně jen velmi těžko srovnávají s českými letovými terény. Převýšení místních startovišť jsou na naše poměry neskutečně velká, často přes 800 metrů.



    Svahy startovišť jsou natolik příkré, že rozkutálený batoh se zabaleným padákem je nutno zběsilým úprkem a divokými skoky za každou cenu dohonit, jinak skončí hluboko dole v údolí.



    Samotné Julské Alpy mají charakter vysokých, strmých štítů a zalesněných svahů, které jsou odděleny úzkými údolími, naštěstí s dostatečným počtem horských luk, vhodných k přistávání. Bohužel se v takovém údolí velmi těžko odhaduje směr přízemního větru.



Sobota
    První soutěžní ráno přivítalo závodníky nádherně modrou oblohou, která slibovala velmi dlouhou disciplínu. Bohužel vlhkost vzduchu byla přece jen o něco málo vyšší, než je pro tyto nadmořské výšky zdrávo a první vzniklé chmurky kondenzovaly ještě pod vrcholy kopců. Brzy se tedy nízko nad startovištěm Stol vytvořila souvislá deka oblačnosti a termika se pochopitelně hledala velice obtížně.

    Stanovenému počtu závodníků se nepodařilo tento den překonat magickou vzdálenost, která rozhoduje o platnosti disciplíny a bodové zisky všech byly tedy nulové.

Neděle
    Meteorologická situace se v neděli opakovala pouze s tím rozdílem, že ve vzdálenosti asi 5km od startu byla již oblačnost natolik protrhaná, že bylo možno úspěšně pokračovat v letu po plánované trati. Tou bylo tentokrát 5 otočných bodů, přičemž teprve druhý byl tzv. marker na 15. kilometru, z kterého se po otevření startovních hodin vyráželo na celkem 53km dlouhou trať. Za necelé 2 hodiny prolétl trať nejrychlejší František Pavloušek a po minutě za ním přistával Milan Michna, vzápětí následovaný Radkem Večeřou. Celkem tento den dolétlo do cíle 12 závodníků, z toho 7 českých.




    Nešťastné nouzové přistání připravilo Pavla Chrousta nejenom o body z prvního dne, ale díky zlomené noze a neplánovanému pobytu v nemocnici také o body z celého závodu. Škoda, takový nadějný aviatik ...

    Nedařilo se kupodivu ani Petrovi Dvořákovi, který sice na těle zůstal živ a zdráv, na duchu však zřejmě utrpěl těžkou újmu. Patrně deprimován svým nevalným výkonem nenahlásil raději vůbec místo přistání a výsledkem byl tedy bodový zisk nula.


Pondělí
    Počasí se konečně zlepšilo, základny velmi malé oblačnosti se zvedly nad vrcholy nižších štítů a teplota na startovišti Stol se vyšplhala k nepříjemně vysokým hodnotám. Spálených krků rychle přibývalo a obchodníci v místních drogistických krámech si spokojeně mnuli ruce.

    Disciplína se čtyřmi otočnými body měřila tentokrát 48km a dolétnout ji celou se podařilo pouze deseti závodníkům. Suveréjně všechny převálcoval Milan Michna, z našich pak po 14 minutách přistával v cíli Tomáš "Hroutil" Sedláček a za dalších 5 minut ho pak následoval Radek Večeřa.




    Ctitelky Petra Dvořáka byly tento den opět trpce zklamány. Závodnící ještě urputně bojovali o každý metr výšky na trase, zatímco výše jmenovaný publicista již vysedával v kempu u svého oblíbeného jídla. Tvrdil sice, že jeho brzké přistání nedaleko Kobaridu mělo úplně jiný důvod než hlad, ale věřte žurnalistům ...