V pohodě jsem 18.6.2007 odstartoval, nad hlavou Desire, na zádech Rodeo a letím. Pomalu stoupám, je 19 hodin, nádherné letové počasí. Kam to otočím, tam to letí. Pořizuji několik fotek rozestavěného dálničního úseku D47091/2, Šilheřovického zámečku a golfového hřiště. Jak se většinou říká, je nutné mít předem nějaký plánek, kam se poletí, jinak to nemá smysl a motáte se sem a tam jak Kača v čepici.

    Veškerý plánek skončil přeletem nad pevnůstkami u Darkoviček. Kdo to někdy neucítil, neví. Kam jsem se vrtl, tam byl vzduch přesycen lipovou vůní. Snad jen vůně leteckého benzínu se s tím může srovnat.

    Tedy, přeletěl jsem Darkovičky a jak se občas pro kontrolu podíváte na vrchlík, vidím, jak se k pravé straně přiřadilo hejno asi dvaceti racků. Během několika minut se k nim přiřadili další a další.

    Bylo mně hned divné, že neprovádějí ty své vzduchové rejdy, ale klidně plachtí vedle mě. Až jich bylo opravdu hodně, pochopil jsem, že oni se mě vlastně drží a letí ve stejné výšce se mnou. Udržujíce si stálou rychlost a výšku letím a letím a rackové stále vedle mě. Přeletěli jsme polské hranice (věděl jsem to, ale nedalo se přestat), ale ten pocit, že já jsem velící v hejnu, byl ohromný. Po deseti minutách jsem to vzdal a vrátil se domů. Je zajímavé, že po mém otočení k domovu racci vzali do zaječí a zmizeli, jak se objevili. Vím, že jsem letěl na sever a let s doprovodnou eskadrou trval pět minut v Česku a deset minut v Polské republice.

    Nad Šilheřovickým zámečkem mě opět přivítala ona nádherná vůně lipových květů, že se mně ani nechtělo na zem. Po hodině a půl jsem tedy přistál s nezapomenutelnou vzpomínkou na hejno, jehož součástí mně bylo umožněno chvíli být.