… zděšený výkřik! Nikdo nechápal co se děje. Duchapřítomný Marek a Jura vyskočili z auta a vidí našeho řidiče, jak je vlečen vozíkem ze svahu. Jízdu ukončil náraz do zídky. Záchranáři jej vysvobodili z pod oje, kde byl zachycen za kapsu. Co se stalo? Vlastně nic. Jen náš řidič chtěl odpojit vozík (asi 2,5 tuny) v 15% stoupání na Mangrt.

    Toto byla typická epizoda VI. letního zájezdu PG klubu VŠB TU Ostrava. Oproti předchozím akcím se jí zúčastnilo 11 lítačů, 2 pilotky a řidič. Idea Karla Janků, našeho vůdce, byla taková: pojede nás hodně, najmeme si auto s řidičem, takže nás to vyjde levně a nebudeme mít starosti s autem. Skutečnost však byla jiná už při zajišťování auta. Majitelé dopravních kanceláří měli na nás neuvěřitelné požadavky: 1000 Kč denně diety a ubytování v hotelu pro řidiče! V předvečer odjezdu se nám podařilo auto s vlekem zajistit, a tak v pátek 8.9. vyrážíme závratnou 80km rychlostí do Slovinska. Většina posádky si byla vědoma útrap nadcházející cesty, proto se vybavila dostatečným množstvím piva a burčáku. Nekonečná cesta probíhala v pohodě (pomineme-li dvojí usnutí řidiče za volantem).

    Při přejezdu italsko-slovinských hranic jsme se rozhodli pro výjezd na Mangrt. Stoupání bylo tak prudké, že se řidič rozhodl vozu ulehčit odpojením vleku. Všechny útrapy cesty byly zapomenuty překrásným pohledem do mraky zahaleného údolí.



    Dopoledne jsme konečně dorazili do Johnsnova kempu u Tolminu, kde jsme rozbili tábor. Protože bylo dobré počasí, vyrazili jsme na Kobalu. Řidiči se cesta moc nezamlouvala, ale vyjel. Na startu nás zastihl východní vítr a voňavé kravince pokrývající celou startovačku. Termika nic moc, ale dalo se alespoň posvahovat a přistát v kempu.

    Další den ráno meteorolog a taktik Petr (McCready) sehnal předpověď a udělal nám ranní přednášku. Také stihnul zkonzumovat rajčatový salát s neuvěřitelným množstvím česneku a cibule. Vůně této silně aromatické zeleniny nás doprovázela po celou dobu výjezdu na Kobalu. Dnes nás přivítal nejen východní vítr, chodící v pravidelných termických a zesilujících intervalech, ale i desítky známých českých ksichtíků, které obvykle potkáváme v Beskydech. Po startu nebylo problém se chytit, natočit pětikilo a přeskočit dozadu na hřeben nad kempem. Brilantní starty nám předvedli oba čerství piloti Nugetek a Andrea.



    Ranní a večerní hygienu jsme páchali v křišťálové Soči, která nás dostatečně nabudila k vyvíjení nějaké aktivity. Pro dnešní lítání byl vybrán Stol. Zhruba po 500m výjezdu po severní šotolinové cestě začal řidič stávkovat. Pod nátlakem jsme jej přesvědčili alespoň pro vývoz padáků do sedla. A tak se posádka vydala pěšky za autem, někteří poblázněnci si to tréninkově vyběhli. Termika bušila, první piloti odstartovali a zmizeli za hranicí v Itálii. Někteří se zkušeně vyhnuli všem stoupákům a hnili a hnili a hnili jak švestky.

    Největší odvahu projevila Renča. Přistála na jedné z cest na Stol a vydala se s padákem v květáku do svahu. Místy byl svah tak prudký, že musela použít přední náhon. Po zdolání asi 200m výškových se rozhodla odstartovat. S vidinou padáků vysoko nad hlavou se vrhla v kompletně propoceném oblečení vstříc vzdušným proudům, které však momentálně byly někde jinde, a tak se úspěšně "dosmrčkoplazila" do Robiče, kde potkala další švestky Nugetka a Vaška. Zbytek pilotů přistál po cestě do kempu, na které nás posbíralo auto. Večer byly všechny stoupáky (i klesáky) zesíleny alkoholem požitým u táborového ohně, který se stal tradičním zakončením i v dalších dnech.

    Ráno řidič prohlásil, že na Stol už nikdy nepojede (tlumiče, pneumatiky, podvozek …) , a tak Karel zajistil tandem, Pšenda se obětoval a slíbil, že řidiče sveze. Opět jsme se vydali na Stol (i s turistickou vložkou). Pšendovo pilotní úsilí ponechalo řidiče chladným a pouze spirála jej dokázala vyvést z míry.



    Tento den byly asi nejlepší podmínky. Luboš s Dušanem se vydali směr Itálie. Zbytek poletoval kolem Stolu a pak se vydal na přeskok k Tolminu. Nejrychleji kupředu vyrazil Kamil, který to však přepálil a před přeskokem už "chodil" po stromech, takže ho všichni předletěli. Když už mu bylo nejhůře, vysílačka zaskřehotala: "Kamile, zamávej Nugetkovi!". Asi 500m nad ním letěl žlutý "čtvereček," což jej velice potěšilo. Kritickým místem se ukázaly žiletky nad Kobaridem, kde se většině podařilo vyhnít na úseku dlouhém 2km. Pouze Kamil povzbuzený Nugetkem se škrábal kolem žiletek tak dlouho, až byla jeho snaha oceněna. Zpočátku turbulentní, pak klidná a široká dvojka ho vynesla z 600m do 2400. Z pod kumulu se otevřelo nádherné panoráma Krnu. V této výšce bylo možné letět kamkoliv a kochat se nádhernou podívanou. Tří a půlhodinový let byl zakončen spirálou do pizzerie v Kobaridu. Ti kteří vyhnili, použili k dopravě do kempu stopu. Někteří se vezli autem, jiní na traktoru. Večer jsme lety oslavili "topinkovou" party, kde jsme zlikvidovali veškeré zásoby chleba a McCreadyho česneku. Vrchním kytarista Karel svůj zpěv ukončil s druhým pivem: "Došly mi slova".

    Protože Stol už byl tabu (…), Pšenda objevil na mapě startovačku pod Krnem, která je v blízkosti Polovniku - "nejtermičtějšího místa na světě" (dále jen NTMS). V praxi jsme startovačku hledali tak, že nás řidič na šotolinové cestě vyhodil z auta a ujel nám. Shodou okolností se zastavil přímo pod startem a my jsme tam po hodině chůze dorazili. Za start jsme prohlásili místo asi o 150 výškových metrů výše. První odstartoval Luboš, chytil se a odletěl na Polovnik a pak na Stol. Karel také projevil své mistrovství a vysvahoval na úroveň hřebene. S Karlem se chytil i Marek a pak oba skočili na Krn. Petr stanovil taktiku letu na briefingu, ale pak vyhnil k autu a zbaběle to zabalil. Na rozdíl od něj se Jura, Nugetek a Vašek po přistání u auta vydali zpět na start. Měli proč. Andrea dálkově řízená Pšendou se vydala rovným letem k Polovniku na NTMS, kde se bez problémů chytili a vydali se spolu po hřebenu. Brzy je následoval další pár Kamil s Renčou. Na rozdíl od Pšendy s Andy, kde komunikace probíhala obousměrně a nebylo nouze o výměny názorů, mohla Renča pouze přijímat to, co ji Kamil "poradil". Také oni si to namířili na Polovnik a Bovec. Cestou se tyto párečky zdravily a pozorovaly okolí. Jen Dušan měl oči pouze pro svého Fevera. V pětkovém stoupáku poblíž NTMS nám Renča předvedla pár figur poté, co dostala pořádný klapanec. Z vysílačky dostala pokyn klidným hlasem: "Ty figury si zkoušej nad vodou, teď letíme na Krn". Nakonec se všichni setkali na hřebenu nad kempem a jen hlad a žízeň je přinutily přistát. V kempu je už očekával "spokojený" Petr.