Středa 5.5.1999
    Hromada hlíny, kamení a jakési podivné suti v objemu dvou nákladních aut, šikovně nasypaná na příjezdovou silnici na Straník hned pod velkou zatáčkou, nemile přivítala české i slovenské závodníky ve středu 5. května ráno a jako by naznačovala, že další potíže teprve přijdou.



    Kde se vzaly, tu se vzaly, náhle lopaty a několik krumpáčů a po necelé hodince práce československé parabrigády byla cesta opět průjezdná a houfy závodníku se nedočkavě hrnuly vzhůru.

    Na startu však překvapivě další překážka v podobě poměrně silného větru, ohýbajícího stromy právě z toho jediného směru, na který nelze na Straníku startovat. Piloti rychle usoudili, že létání dnes opravdu nehrozí a nálada byla tedy hned výborná.



    Zatímco někteří piloti zřejmě ve správné meteo-předtuše zůstali raději ve středu prozíravě doma, vyrazil všem dobře známý bývalý meteorolog Petr Dvořák brzy ráno odvážně směrem na Straník. Svým podezřelým chováním však neprozřetelně upozornil bdělé úřady na slovenské hranici, že jeho rapidně rychlý vůz Škoda Rapid nemá platný průkaz o emisní zkoušce a byl s hanbou vrácen zpět do českého vnitrozemí.

    Meteorologická předpověď na následující den vypadala podobně pesimisticky, takže dobrá nálada vydržela některým až do hodně pozdních nočních hodin. "Vidíš ten strom u tý lampy?!" pronesla těžce kolem čtvrté hodiny ranní Petra Krausová, ukazujíc kamsi do tmy na větrem se klátící vegetaci - "tak si dej klidně ještě pivo a já si dám taky!". Ochotně se přidal i Martin Slíva netušíc, jaké neblahé následky bude mít toto lehkovážné počínání pro oba výše jmenované aviatiky následující den.


Čtvrtek 6.5.1999
    Nepříjemný ranní mrazík zatlačil většinu pilotů hluboko do spacáků a ani po vysvitnutí slunce se některým nechtělo věřit, že je skutečně ráno.

    Již během dopoledne však vítr zeslábl natolik, že začalo povážlivě hrozit akutní nebezpečí létání. Byl tedy vypsán cílový let do vesnice Pružina, vzdálené 35.1km a lehká pohoda včerejšího dne byla rychle vystřídána mírnou nervozitou.



    Zprvu východní vítr se brzy změnil na proměnlivý a 26 českých pilotů tedy startovalo střídavě ze všech tří startovišť. Zachycení nečinilo většině závodníku žádné potíže a v razantní a poměrně turbulentní termice někteří brzy dotáčeli nad 2000m n.m. Radimovi Hasmanovi se dokonce podařilo ustředit úzkých 10m/s tak šikovně, že brzy úspěšně svým rychlovýtahem prostoupal všechny ostatní. Ve výšce 2800m n.m. se však zřejmě dostal do střihu větru tak překvapivého, že nejprve minul svůj vlastní vrchlík směrem nahoru, pak směrem dolů a vzápětí na chuchvalci ani zdaleka padák nepřipomínajícím prosvištěl dolů postupně mezi všemi dříve přestoupanými. Tato rozcvička jej však zřejmě rozehřála na správnou teplotu - úspěšně totiž doletěl až do cíle.

    Většina závodníků posedala v rovinách údolí Rajce. Ti kteří zvolili výhodnější trasu, byli odměněni trvalým komínem v okolí cíle, který takřka znemožňoval přistání. Nejrychleji dorazil nad pásku Radek Večeřa, následovaný Petrem Dvořákem a Miroslavem Varvařovským. Všichni dosáhli cíle v čase těsně pod 2 hodiny. Čtvrtým v cíli byl o půl hodiny pomalejší již zmiňovaný Radim Hasman.



    Bodovací systém GAP však rozeznal časnější start Petra Dvořáka a v bodovém hodnocení jej posunul na první příčku těsně před nejrychlejšího Radka Večeřu.



    Bohužel až po uzavření cíle se nad páskou ještě objevil Pavel Kokeš a Radek "Kuzma" Boček. Spousta bodů jim unikla jen o několik málo minut. Nelze se ovšem příliš divit. Jestliže bylo startovní okno otevřeno pouze do 15:30 a už v 17:00 se uzavíral 35km vzdálený cíl, nebylo dost dobře technicky možné odstartovat v poslední půlhodině a ještě včas dosáhnout cíle.

    "Měl jsem po cestě tři pořádný stoupáky a třikrát jsem se poblil," prohlásila již na první pohled nezdravě vypadající osoba v Reno baru, kde všichni závodníci postupně nahlašovali ulétnuté výkony a ve které ostatní piloti jen s největšími obtížemi poznávali Martina Slívu, který na silný vítr spolehajíc, proflámoval včerejší noc. Zvědavě tedy všichni vyhlíželi i Petru Krausovou a skutečně nebyli zklamáni. Kalný zrak a obličej popelavě zelené barvy, velmi dobře splývající s velkou přeletovou mapou na stěně klubu, nebudil na rozdíl od Martina Slívy už ani smích, ale spíše lítost a lidskou účast. Oba měli cíl takřka na dohled a oba přistáli několik kilometrů před ním. Jo chlast je sviňa ...