Využíváme státních svátků a ve čtvrtek odpoledne vyjíždíme od havířovského Kauflandu. Dva kluci, jedna holka, dva padáky, lano a další vercajk na lezení, k tomu nějaké oblečení a pár desítek piv.

    Rakousko projíždíme v noci a ráno dospáváme ve Slovinsku v Krišce. Dopoledne se jedeme podívat za známými na Mistrovství ČR v paraglidingu. Počasí nic moc, ale přesto se v poledne odjíždí na kopec. Pár desítek aut se točí, popojíždí, couvá a vyhýbá v okolí startu. Do toho pobíhá spousta lidí s padáky, foťáky, kamerami. Organizátoři organizují a každý druhý si domlouvá, kdo, jak a kde mu sjede s autem, až odletí. Prostě žádná super pohoda s následujícím klidným polítáním, ale spíš frmol a shon - můj laický dojem ze závodů. Když závodníci odletí, vybalujeme padáky a letíme dolů. Asi dvacetiminutový slet nekončí u velké cesty, kde máme domluvené auto, ale bohužel u malé cesty mezi kopci. Nejsme sami, kdo tu přistál, a tak se necháváme svézt do kempu.

    Předpověď nevypadá moc růžově a my odjíždíme ještě ten večer trochu jižněji, do Tolminu. Ráno se koupeme v super studené řece Soči. Při snídani zjišťujeme, že v kempu jsou snad samí Češi. Počasí vypadá dobře a na blízké Kobale už je vidět první padák. Jana nás veze na start a cestou přibírá českého stopaře - padáčkáře. Nezkušeně platíme 3 DM za start a už víme, proč se ostatní drápali lesem mimo cestu. Asi deset lidí s padákem včetně nás pozoruje oblohu, která je šedá a věstí příchod fronty. Další dvacetiminutový slet a přistání, stejně jako všichni, na louce pod kopcem. A opět hromadný odvoz do kempu.

    Je 6 hodin ráno a my vyrážíme na 2244m n.m. vysokou horu Krn. Cestou fotím super inverzi a nad námi modré nebe. Škoda, že jsem si špatně nastavil citlivost filmu a všechny fotky jsem přeexponoval. Zjišťuji to až na kopci, když dávám nový film. Inverze už je samozřejmě pryč, a tak si aspoň nadávám. Krásný výhled na celé Julské Alpy a Italské Dolomity stojí za to.



    Vracíme se do auta pro padáky a těšíme se, jak doletíme z travnatých luk pod vrcholem až do kempu. Mraky se zvětšují a my už tušíme, že to není ono. Oba mlčíme a vláčíme se s báglama do kopce. Jiřík, který je tu už poněkolikáté, odstartuje a krásně stoupá k mraku dvěma metry za sekundu, a to i když nechce. Klape uši a lítá si nad námi. Jana fotí a poslouchá, jak chválím Jurovy spirálky, které mezitím dělá dál od svahu. Asi po pěti minutách přistává o dvěstě metrů nad námi a je rád, že je opět na zemi. Pro dnešek balíme a scházíme s těžce vynesenými batohy a sem tam nějakou nadávkou dolů.



    Počasí se nehodlá umoudřit, balíme a odjíždíme opět na jih. Padáky uložíme do kufru a vybalíme lezení. Skalní oblast u vesničky Osp je vyhlášeným lezeckým centrem, přes poledne plníme Janino přání a jedeme se koupat k moři. Lézt se stejně nedá, protože na skalách je šílené vedro. Opět se ukáže Jiříkova znalost místa a zavede nás do nádherného městečka Piran. Večer si na trhu nakoupíme tašku čerstvého ovoce a přemýšlíme, kam dál. Ještě druhý den zalozíme, okoupeme se v moři a vyrážíme opět lítat, tentokrát na Lijak.

    Počasí vypadá slibně a není tedy proč váhat. Na startu se nás schází víc. Zatím samí Češi, kteří nedočkavě startují, ale za pár minut už balí padáky pod kopcem. My čekáme další dvě hodiny. Čekání se vyplácí. Přicházejí místní borci a my startujeme s nimi do dvojkového stoupáčku. Točíme půl kilometru nad start a v nule letíme po hřebeni až nad blízké městečko. Vracíme se zpátky nad hřeben a v pohodě dolítáme za občasného pípnutí vária zpátky nad start. Fotíme se navzájem a pozorujeme rogala, které se tu vozí s námi. Ještě pár podvečerních fotek ze vzduchu a přistáváme. Je sedm večer a na přistávačce probíhají gratulace k osobnímu rekordu místního rogalisty. Pět hodin ve vzduchu nad jedním kopcem. Zatím letecky nejlepší den končíme žranicí konzerv a pitím piva, které zapíjíme vínem, čajem a kafem.




    Další dny se vracíme přes Tolmin. Startujeme z Kobaly, tentokrát neplatíme startovné a letíme do kempu. Přistávám s německými kolegy před lesem. Sbalím si padák a do tábora jdu nejmíň půl hodiny pěšky. V kempu už sedí vysmátý Jiřík, který přistál dva metry od našich stanů.




    I když se odpoledne dostávají padáky vysoko nad kopec, my balíme a přejíždíme do Karavanek. Je to předposlední den, a tak na zítřek plánujeme výšlap s padáky na Goru Krišku s následným odletem od horské chaty. Všechno proběhlo podle plánu a my sedíme dole v hospodě a snažíme se sníst obrovskou pizzu. Nedaří se, a tak zapíjíme místním pivem a pizzu dostáváme zabalenou na cestu.




    Návrat proběhl v pohodě, až na tříhodinové čekání v Rakousku u Vídně v zácpě a hledání zapadlého pasu těsně před státní hranicí.

    I když nebyly super letové podmínky, my jsme se vrátili úplně spokojeni. Doporučuji projet si Slovinsko nejen s padákem, ale i turistika, rafting, lítání, lezení, potápění, horské kola, slušní a hodní lidé, k tomu všemu levný benzín, a to všechno jenom pár kilometrů od naší republiky, stojí určitě za to.

    Příjemné cestování se šťastnými návraty vám přeji já - PE.TES.