Není to obyčejný kurz, zaměřený jen na jednu jedinou věc, na jeden bláznivý sport. Pochopíte za ten týden velkou spoustu věcí. Meteorologii jsem měla na výšce a dokonce z ní mám i zkoušku za jedna a zdaleka jsem si za ten půlrok nezapamatovala tolik co tady za týden. A mám za sebou taky semestr z psychologie, pedagogiky a didaktiky, a tak vím, že tito dva "obyčejní padáčkáři" jsou učitelé povolaní a hravě by do kapsy strčili kdejakého rádoby pedagoga - svým přístupem, metodami a taky výsledky. Bylo by nefér nezmínit taky jejich férové chování, a to zejména fakt, že každý, kdo během toho týdne nezvládne, co je k vydání licence požadováno, smí kdykoliv zase přijet a s dalším kurzem létat tak dlouho, dokud nesplní. A má to zadarmo.

    Co ještě k tomu chvalozpěvu dodat? Super týden, skvělí lidé, program nabitý tak, že jsme si kolikrát nestihli ani pr... Intenzivně využitý veškerý čas, stejně jako jsou intenzivní zážitky. Máte nějaké trápení? Opustil vás přítel, máte nesnesitelný stres v práci? Nebo snad ještě horší starosti? Prý čas všechno vyléčí. Ale mám jednu radu - na starosti si v Beskydech ani nevzpomenete. Nestihnete, protože na vás budou řvát: "už pusť ty Áčka!" nebo "levou, dej tam víc tu levou!" nebo "Leť víc napravo, nelítej mi tady nad tou přistávačkou!"

    Severní vítr je krutý, tady to však neplatí. Tady, když fouká sever, tak to se pak lítá. Možná jsme byli jen takové hračky na dálkové ovládání, se kterými si "ten dole" dělal co chtěl jako modelář s letadélky. A když nás už sebevědomé pak nechal přistávat úplně samotné, zase jsme padali jako hrušky, zapomněli sledovat jak fouká vítr a házeli dole tygry. Chybami se člověk učí a že těch chyb ještě uděláme. Snad nebudou fatální.

    Člověk se stává člověkem především poznáním. Poznáním sebe sama a poznáním světa kolem sebe. Mohu sama za sebe zodpovědně říct, že poznání jiných koutů světa, jiných kultur, zajímavých osobností, ať už to bylo třeba ve studené Aljašce nebo horké Africe, mi dalo mnohem, mnohem víc, než celá vysoká škola a 5 let strávených v jejích lavicích. Cestovat znamená vědět a kdo by nechtěl vědět? A tak cestujete, poznáváte svět horizontálně. V tom vám do cesty vleze potápěč a ukáže vám, že to, co je tady na povrchu, není až tak nekonečné a že mnohem míň probádaný svět je tam dole, pestrý, barevný a tááák veliký. A přitom to je ten samý svět. Napadlo vás někdy, když jste třeba pluli lodí a pozorovali tu obrovskou masu vody, co je tam života a různých zákoutí, kam se nikdy nikdo nepodívá?

    A pak jedete do Beskyd a dostanete křídla. A najednou ten svět začínáte vnímat ve 3D - trojrozměrně. Nejen horizontálně, ale i vertikálně dolů i nahoru. Všechno to tu celé bylo i předtím, jen ten náš pohled na svět byl omezený na horizontální vnímání. A teď? Těch pohledů může být ještě mnohem víc…

    Létání vám změní život. Může to být krátkodobě, že právě v ten týden zapomenete na všechny starosti, že najdete nové kamarády, stejné šílence, jako jste vy sami, že když slyšíte zvuk projíždějícího auta, slyšíte vlastně spolužáka ze školy, který vždy prudkým rozběhem rozezvučel vrchlík nebo vám nad hlavou prolétne pták a vy místo něj vidíte stín padáku. Nebo když si zapínáte ramínko podprsenky, vidíte místo toho do karabiny zapínat popruhy. Ale sledovat počasí už nepřestanete nikdy! Ještě mnohem častěji teď hledíte na oblohu, pozorujete ptáky a prohlížíte si mraky. Napadá vás: "A co je tam dál? Za těmi mraky, sluncem a hvězdami?" Jenže tohle poznání nám je zatím bohužel odepřeno, kurz kosmonautiky totiž zatím nikdo nenabízí.

    Těším se tam znovu, tam nahoru, hrozně moc. Říkám, že peníze, investované za ten týden, byly mé nejlépe investované peníze. Ale to vlastně za každé poznání tohoto světa. Každá má cesta za poznáním něco stála a vždy ta investice byla výhodná. Vedla totiž k člověčenství, k poznání sebe sama. Tak o tom je týden v oblacích.