Pátek 1.2.2008
    Dnešní závodní den začal už ve svozovém autě. Asi si chtěla zazávodit také naše šestikolka, pilotovaná Joe Cockerem, která sváděla urputný boj s argresivním červeným busíkem. Ten jel chvilkami i po dvou kolech.Takže na start přijíždíme plní adrenalinu, a to jsme ještě neletěli.

    Předpověď na dnes hlásí inverzi, která se snad prorazí, k tomu krapet větrno. "To si dělají srandu!" Naplánovali nám 101 km křížem krážem přes údolí. Už první zvedání před startem naznačuje, že to dneska bude na dlouho. Naštěstí předpověď vychází a objevují se první chmurky.

    Vše se rozhoduje kolem posledního, pátého otočného bodu. Záleží hlavně na lajně, kterou si kdo vybral. Hlavně si držet výšku a poctivě dotáčet. Ale i to někdy nestačí, jak podotýká Ráďa: "Není problém vyhnít z 3800 metrů rovným letem až na zem."

    Smolíka měl i jeden z bratrů Valičů, který na závěrečném dokluzu nasadil tempo příliš nízko a zakopl o zem 3 kilometry před páskou.

    Renča končí kilák a půl před cílem, kde jsem se z naší skvadry ocitl jediný. Mišák, aby se uklidnil, si na večeři šel dát krokodýlí steaky s pečeným kaktusem. Zdejší podmínky mu zřejmě mu moc nesedí, tak si šel spravit žaludek.

    Celkem 43 pilotů to dotáhlo až do cíle dnešní disciplíny. Nejkratší čas 3 hodiny a 16 minut potřeboval na ulétnutí stovky Němec Marc Wensauer. V celkovém pořadí závodu se náskok vedoucího Urbana Valiče před druhým Nuno Virgiliem zvětšil už na víc než 500 bodů, na třetí pozici se drží Urbanův bratr Aljaž.

    Zítra je poslední den, konečně potom půjčíme auto a vyrážíme dobýt sopku. No a pak návštěva proslaveného Acapulca.