Úterý 14.8.2007
    Brzy ráno padá rozhodnutí, že se na Lijak pojede. Předpovědi se oproti včerejšímu večeru pro obě místa zhoršily, na Lijaku je však větší pravděpodobnost uletění platného kola. Skládáme se do co nejmenšího počtu aut a vyrážíme. Cestou dostáváme textovku z vedlejšího auta, že dáme sraz u benzínky na kávičku. To se ale bohužel nestíhá. Obloha nám dává jasně najevo, že bouřky dlouho otálet nebudou.

    V půl dvanácté už briefingujeme na kopci, spokojení, že stihneme rychle odletět. Bohužel, startujeme až pět minut před jednou. Donutil nás k tomu jeden vysoký, ale ne velký mrak, jak tam kdosi prohodil. Trať se mění v dvojitý pendl v rozmezí deseti kilometrů se závěrečným výletem do rovin, dlouhý celkem 33 kilometrů.

    Ve 13:20 se nám otevírají brány vzdušného startu a vydáváme se na trať. Prvním kamenem úrazu je již první otočňák. Třetina závodního pole letí pod úrovní hřebene a brzy zjišťuje, že k protnutí kružnice by se všichni museli zavrtat 50 metrů do skály. A tak ve snaze někde něco vytočit a dostat se k ní, se rozprchávají po kraji a snaží se najít alespoň nějaký vymodlený stoupáček. Žádný však nepřichází a celá skupinka svorně vyhnívá. Bohužel, již o půl hodiny později se z nemalého mraku začíná blýskat a z vysílaček task komise se ozývá "kolo je stopnuto".

    Na přistávačce zjišťujeme druhý problém. Zdá se, že větší část pilotů neprotla startovní kružnici ve správný čas, takže se jim bude měřit jenom vzdálenost k ní. Při čekání na otevření startu jsme se totiž všichni plácali ve stoupáku, který nás ale snesl o 200 metrů dovnitř kružnice a ti nešťastníci se zapomněli vrátit pro bod ven z kružnice a rovnou se po zaznění gongu vydali na trať.

    Ono se dnes událo více úsměvných, pro majitele ale spíše smutných historek s navigačními přístroji. Luděk Procházka měl nastaven patnáctisekundový interval zápisu, jenže při průletu první kružnicí si počítal jen do čtyř. Bod má zaznamenaný jeden metr od kružnice. Týdě zase GPSka přepla deset metrů před kružnicí, a tak to otočila a letěla pryč. Už by to bylo stejně jedno, ale potom viděla 15 padáků, jak letí od kopce, a tak usoudila, že se stoplo kolo a šla přistát. Až potom pochopila, že pouze prachsprostě vyhnili. Byla to ta skupinka, která se snažila provrtat horou k prvnímu otočňáku. Víťu Javůrka GPSka odnavigovala místo na první otočňák na třetí, vzdálený od toho správného pouhý kilometr směrem do údolí. Vesele pokračoval a zjistil chybičku až na zemi. Bert si pro změnu nezapnul záznam trasy a tak oficiálně ani neodstartoval. A tak bych mohla ve výčtu pokračovat dále, každý dnes měl nějaký svůj příběh, ať už o své hlouposti, nepozornosti nebo "přechytračení" přístrojem.

    Po návratu do kempu jdeme stáhnout GPSky a s hrůzou počítáme, kolik lidí se dostalo za minimálku. Sice těsně, ale naštěstí je jich dost pro uznání platnosti dnešní disciplíny, kterou vyhrál přistáním na 23. kilometru Jirka Dlask, druhý skončil František Sperl a třetí Hanka Matyásková.

    Na další dva dny nám slibují pěkné počasí. Jsem zvědavá, do čeho se ráno probudíme.