Pondělí 30.7.2007
    Po prvním týdnu extrémní soutěže v paraglidingu Red Bull X-Alps 2007 se čelo závodu posunulo z Itálie do Švýcarských Alp. Od samotného startu pilotům příliš nepřeje počasí a možnost dlouhých přeletů jsou nuceni nahradit mnohakilometrovými pochody s veškerým povinným vybavením na zádech. Red Bull X-Alp je specifický především obtížnými vysokohorskými podmínkami a velice přísnými pravidly, které každých 48 hodin nekompromisně diskvalifikují posledního závodníka v poli. K pondělnímu večeru byli diskvalifikováni již tři soutěžící a další tři závod vzdali ze zdravotních důvodů. Startovní pole se tak nečekaně zmenšilo na 24 závodníků a v nejbližších dnech lze očekávat další odstoupení, neboť stovky kilometrů nachozených v horských podmínkách s těžkým padákem na zádech zanechávají znatelné stopy na fyzickém i duševním stavu závodníků.

    V soutěži vedle sebe stojí piloti světové špičky, schopní během jediného dne uletět na svém padáku více než sto kilometrů, s dálkovými chodci, kteří téměř beze spánku ujdou denně až 90 km. Do první kategorie bezesporu můžeme zařadit Švýcara Martina Müllera, který díky skvělé znalosti alpských podmínek uletěl v téměř neletových podmínkách alpského fénu hned v první den závodu devadesát kilometrů, čímž získal výrazný náskok, který si drží doposud. Opačným extrémem je výkon rumunského závodníka Tomy Coconea, nazývaného Terminátor, jehož letová část trati je zanedbatelná, kdežto část absolvovaná pěšky se vymyká chápání běžného smrtelníka. Prakticky lze říci, že Coconea celý závod s batohem na zádech běží, přičemž spí jen tři či čtyři hodiny denně. Za zmínku jistě stojí i neobvykle krátká účast tureckého závodníka Etike Yurdaera, který si způsobil bolestivé zranění stehna již při přechodu prvního úseku ledovce z Krippensteinu na Dachstein a stal se tak účastníkem s nejkratší výdrží v historii závodu.

    Zdravotní potíže provází i další závodníky. Například Američana českého původu Honzu Rajmanka trápí žaludeční a střevní potíže, přesto však bojuje s osudem a v soutěži pokračuje. Český reprezentant Honza Škrabálek se od počátku soutěže drží mezi desátou a patnáctou příčkou. Po prvních dvou dnech soutěže, kdy našlapal desítky kilometrů, se mu podařilo uletět poměrně dlouhý přelet do blízkosti italsko-rakouské hranice. Následující den se mu přelet přes divoké štíty italských Dolomit příliš nezdařil, a tak raději pokračoval pěšky do Cortina d Ampezzo, odkud se mu pátý den soutěže podařil skvělý přelet přes první předepsaný otočný bod na vrcholu Marmolady do blízkosti Bolzana. Svůj výkon jako jediný ze závodníků okořenil krátkým mezipřistáním na vrcholu Marmolady, kde se nechal přihlížejícími turisty vyfotografovat, načež znovu odstartoval a pokračoval západním směrem blíže ke druhému otočnému bodu, který tvoří vrchol švýcarské hory Eiger.

    Šestý den se vzhledem k absolutní absenci termiky nesly v duchu dlouhého pochodu rozžhavenými italskými údolími. Jen několik málo závodníků se pokusilo odstartovat, což se ukázalo vzhledem k mnohahodinovému výstupu na místo startu jako zbytečné plýtvání silami a časem. Sedmý den extrémního závodu přálo alespoň po několik hodin počasí. Honza Škrabálek přistál po velice divokém letu plném turbulence se stoupavými a klesavými proudy kolem 10 m/s pouhý kilometr před švýcarskou hranicí.

    Celý dnešní den, vzhledem k přecházející studené frontě, kterou provází déšť a jemné sněžení, strávili závodníci opět na pochodu. Doufejme, že se Honzovi Škrabálkovi nezhorší počínající zánět achillových šlach a že se mu v úterý podaří co nejdelší přelet ze švýcarského Davosu, který by ho mohl opět navrátit do první desítky.