Úterý 31.7.2007
    Během dnešního dne se celkem čtyři závodníci dostali přes otočný bod Eiger. Na čele se stále drží Alex Hofer, 10 kilometrů za ním je na druhé pozici Martin Müller, dalších 10 kilometrů ztrátu má Urs Lötscher a přibližně na stejné úrovni s ním je rumunský maratónec Toma Coconea, který ale zvolil severněji položenou trasu a rozhodl se obejít horský masív, který Alex Hofer dnes přeletěl.

    Honza Škrabálek se cítí ve srovnání s jinými závodníky poměrně dobře. Problém s achilovými šlachami se zdá být prozatím zažehnaný, nasadili jsme speciální léky a navíc si nohy dnes díky poměrně dlouhému letu ve srovnání s předešlými dny odpočinuly. V žádném případě nepomýšlí na předčasné ukončení závodu a zatím je stále plný humoru, i když byl poslední dny díky špatnému počasí trochu podrážděný.

    Dnes jsme se přiblížili na dotek k polovině závodu. Pokud bude přát štěstí a termické počasí, pak bychom se zítra měli dostat do blízkosti druhého otočného bodu, švýcarské hory Eiger. Poposkočili jsme za dnešek o dvě příčky, ale pohyb v průběžné výsledkové listině je velice relativní, neboť se už několik dní drží při sobě malá skupinka závodníků, kteří se dokonce stačili spřátelit natolik, že si vzájemně vyměňují typy, kde je lepší start či kde více nosí termické proudění. Rovněž bivaky stavíme prakticky dohromady se Španěly, Belgičany, Rakušáky a dalšími.

    Zítra ráno se pokusíme odstartovat buď nad švýcarským městečkem Disentis nebo z Oberalppassu, který leží ještě dalších dvacet kilometrů pochodu na západ. Vše se upeče dnes v noci v bivaku. V noci nás trápil mráz, bylo asi pět pod nulou, tak jsme se choulili do klubíčka. Přes den Honza pije většinou neslazenou vodu, občas Red Bull nebo iontový nápoj. Nejvíce si pochvaluje místní slaninu, tu musím kupovat neustále a je pravda, že se mu po ní nejlépe šlape.

    Myslím si, že největší krizi máme za sebou, ale netušíme samozřejmě, co nás čeká v oblasti Eigeru, kde nikdo z nás dosud nelétal. Pokud se nám podaří probojovat až do Francie, pak už je to jen z kopce. Francouzské terény známe poměrně dobře. Všechny nehody se Honzovi zatím šťastně vyhýbají, jen včera nás prohnal nerudný chlapík s kosou jen proto, že jsme seděli a jedli na krajnici silnice, po které zrovna jel. Zavolal jsem policii a tak měl o program na zbytek odpoledne postaráno. Inu, pitomci jsou všude.

    Vezeme s sebou asi osm párů bot, ale prakticky střídáme jen dvoje, podobně je tomu i u oblečení. Dnes jsme startovali z Strelapassu nad Davosem a Honza dolétl asi 40 kilometrů před Oberalppass, do kterého bude muset pravděpodobně do rána dojít. Byl to dost neobvyklý start ze skalního žebra na boční vítr. Většina prolétala sedlem do závětří na nasluněnou stranu, kde, ač se to na první pohled zdá nelogické, ve výsledku nastoupala pár set metrů nad start, aby se mohli pustit proti větru na další hřebeny. Při přeletu města Chur se střílelo v lomu natolik, že to pořádně zacloumalo i padákem.

    Ráno v deset hodin nastane opět vyřazování posledního závodníka. Vypadá to, že rána z milosti postihne tentokráte Poláka Ziolkowského. Už se ani nenamáhá osudu vyhnout nočním pochodem a spí. Za dalších 48 hodin bude následovat další vyřazování a věříme, že nepostihne slovenského závodníka Petera Vrabce, který se v současné době drží před Ziolkowským. Obrovská věda na závodě, jako je tento, je řešení problémů s otlaky. Každé ráno a večer probíhá propichovaní, desinfekce a tejpování speciálními páskami. Ponožky se osvědčily jedny, a tak se prozatím ještě nepraly. Komu to připadá nehygienické, ať si vezme padák na záda a jde si to zkusit. Za zmínku stojí, že Honzův výkon sleduje i prezident Václav Klaus a poslal nám poděkování za reprezentaci České republiky v zahraničí a pozvání do Prahy na Hrad.