Díky suchému kontinentálnímu vzduchu nabízí východní situace v Čechách obvykle skvělé termické počasí a letošní začátek srpna byl právě takový. Dlouhý vrch u Litoměřic s pěkným startem na východ nás letos rozhodně nezklamal a z pěti startů jsem se vždy bez problémů chytil a pokaždé to vyšlo na pěkný přelet.

    Nedávno jsem si na SkyFly.cz po čtyřech letech přečetl svůj článek Východní situace a zavzpomínal na povedený cílový let Říp - Horní Blatná v Krušných horách (102 km), se kterým jsem tehdy vyhrál Moravský demižón 2000. Padáčkáři se od té doby velmi zlepšili, takže dnes by takový výkon nestačil ani na nejmenší demižónek.

    V sobotu 7. srpna 2004 na Dlouhém vrchu vanul východní vítr se silnými poryvy a početná skupina pilotů vyčkávala. Až po 13. hodině vítr překvapivě polevil a my mohli začít startovat. Jak jsem se později dozvěděl, nakonec úplně všichni odešli na přelet.

    Než jsem dotočil první stoupák z předpolí Dlouhého vrchu do základny ve 2000m, byl jsem už daleko nad hlubokým údolím řeky Labe. Celé České středohoří je termicky velice aktivní a i dále po trati o stoupáky nebyla nouze. U Milešovky se ke mně přidal Filip Neumann, ale rozdělili jsme se hned u Mostu. Filip zvolil oblet povrchových dolů po jižní straně a já to pustil rovně podél ervěnického koridoru, po kterém je vedena dálnice, železnice a řeka Bílina na 180m vysokém náspu mezi dvěma velkolomy.

    Nad Chomutovem jsem vyhnil do 800m MSL, ale už po několikáté mě zde zachránila zarostlá louka hned za městem na úpatí Krušných hor. Takové suché louky a pole pod horama vytvářely i dále po trati kvalitní stoupavé proudy, ale vždy pak bylo nutné natlačit se bokem na vítr před hory. Hluboká zalesněná údolí bez termiky a silný vítr na hřebeni hor nenabízí mnoho dobrého.





    U Klášterce nad Ohří se mi otevřel pěkný výhled na hrad Hasištejn a nad Perštejnem jsem znovu okukoval možnost startu od rogalistické rampy s orientací na JZ a s příjezdovou lesní cestou zezadu.

    Na 90. kilometru u Jáchymova, kam jsem z Dlouhého vrchu doletěl letos na jaře, mě napadlo, že bych si mohl prodloužit svůj osobní rekord a o další motivaci bylo postaráno. Při silném východním větru cesta rychle ubíhala.

    Za Nejdkem jsem vytočil poslední stoupák dne už bez kumulu do 1700m a pustil to po větru na závěrečný dokluz. Ve 100m jsem přeletěl zalesněný hřeben a konečně uviděl můj oblíbený cíl, město Kraslice schované v hlubokém údolí, které znám z předchozích letů z Rané a z Panenského Týnce.



    Přistání vyšlo na okraj Kraslic na louku nad nádražím v 18:05, let trval 4:15, na vzdálenost rovných 120km a použil jsem padák ESPRIT, který ležel několik let bráchovi ve skříni, protože můj starý AVAX už technicky dosloužil.



    Návrat mi vyšel stopem do Oloví, moderním vláčkem (zajíždí sem z Německa) do Sokolova, dále osobním vlakem do Karlových Varů a spěšným vlakem do Chomutova. Zde čekal u telefonního automatu Filip s vybitým mobilem (udělal cílový let 96km) a o půlnoci jsme se dočkali Dana Šťourače s filipovým autem, aby nás vzal do Prahy. Někdy jsou návraty stejně dobrodružné jako samotné přelety. Naštěstí druhý den foukalo tak, že jsme si mohli odpočinout a připravit se na další dny, kdy se v Čechách udržovala východní situace.