Lyžování v Dolním Rakousku - co může být lepšího? A ještě přibalit padák na alespoň jeden prosincový let. Po prolyžovaném dopoledni jsem vyjel lanovkou na vrchol, našel okraj sjezdovky, kde start přicházel v úvahu, vítr lehce zprava, sjezdovka strmá leč rovněž ukloněná, ale vlevo. Počasí bylo klidné, slabý vítr, slunečno, prostoru dost. Rozpletl jsem šňůry, zapnul se a vyrovnal Trend proti větru a nachystal se na start, všechno zkontrolované, v pořádku. Při směru větru měl při vyrovnávání tendenci stáčet se doleva, srovnal jsem se do osy, na nohou Bigfooty na rozjezd. Vítr mezitím trochu zesílil asi na 3-4m/s, načež se mi padák roloval i opřel jsem jej o lavinovou sí, vypletenou syntetickými lany, vysokou asi 2.5 metru. Nevšiml jsem si v tmavých brýlích, že horní lano není syntetické, ale ocelové a jak už tak ocelová lana bývají, zahnuté zpět kolem uchycení s volným asi 20cm mírně vykloněným koncem. A protože jsem byl na konci sítě, křížákem jsem si připravil padák a pak vítr usnul, takže jsem se za chvíli otočil na přední start, opřel jsem se do padáku, přišel malý poryv větru a při hloupé poloze na sjezdovce, bočním větru a lyžích na nohou se mi padák při vyjíždění stočil, strhl mě o 2 metry dozadu, zachytil o ocelový konec lana a kolem něj se polovina otočila a zametla se mnou také. Ošklivý zvuk, dvě komory příčně trhlé, 4 šňůry z ucha pryč. Mizerný pocit z naprosto zbytečného maléru. Padák půjčený od dcery. Zabalit a pryč.<BR><BR> Stačilo se pořádně podívat kolem sebe, nestartovat za každou cenu při bočním větru na zešikmené sjezdovce a co je důležité, nemít v takových podmínkách lyže na nohou, byť krátké. Neopřel jsem se o ně, ale podjely, leč ony za to nemohou. A asi nestartovat v těchto podmínkách vůbec. Navíc mi pak ještě Rakušáci sdělili, že se tu létá jen na organizovaných soutěžích, protože blízko je spolková hranice.