Tábořiště však doznalo za ta léta fungování významných změn. Oblíbený kout českých paraglidistů vzadu přímo pod skálou byl přímo před našima očima rozprášen italskými policisty a stejně dopadl i útulný koutek o něco málo níže pod hotelem. Nebyl to zřejmě ani tak důsledek nedělní "Bengálské noci" Radka Šimoníka a jeho družiny, jako spíše faktu, že vpravo od pomyslné dělicí čáry, táhnoucí se dolů údolím, je stanování zakázáno.

    Druhou, ovšem již placenou možností ubytování je kemp u hotelu "L' Antica Abbazia" (N45°48.601' E11°45.695'), asi 300m směrem na JV od tábořiště. V tomto hotelu funguje vyhlášená a piloty hojně vyhledávaná restaurace s výbornou italskou kuchyní. Přes 30 druhů výborné pizzy s rozměry jako kolo od vozu se tady připravuje klasickým způsobem vytahováním těsta akrobatickými pohyby obou rukou ve vzduchu přímo před vašima očima a peče se potom v klasické peci. Opravdu výtečná pochoutka za nějakých 200Kč.



    Jeden den pobytu v kempu u tohoto hotelu přijde zhruba na 100Kč, v ceně jsou ovšem zahrnuty i kempové služby (sociální zařízení, sprchy). Netřeba snad ani dodávat, že české piloty najdete v tábořišti u hotelu Dalla Mena.

Poplatky za létání
    Používání startovišť a přistávaček je podmíněno zaplacením "permanentky" turistickému sdružení "Vivere il Grappa". Českého pilota zajímá především permanentka víkendová za 100Kč a týdenní za 500Kč. Vývěsky na přistávačkách hlásají - "Budiž nošena viditelně". Během několika prvních dnů jsme tedy pozorně zkoumali oděvy všech pilotů, kde že se ta propustka umísťuje a jak vlastně vypadá. Když uplynul již čtvrtý den a žádný takto označený živý pilot nebyl v okolí Bassana spatřen, správně jsme usoudili, že si ji prostě nikdo nekoupil a s neskrývanou radostí jsme následovali masového příkladu, tváříce se ovšem po celý zbytek pobytu jakoby nic.

Nákupy skoro zadarmo ?!
    V přepočtu na koruny vychází pro našince vše v Itálii překvapivě drahé. Za 1l slušného vína utratí kolem 60Kč, za 1l mléka dokonce 32Kč. Pro šetřílky, jezdící na propan-butan, je u italských čerpaček připraveno nemilé překvapení v podobě 18Kč za kilogram, zatímco benzín Natural přijde asi na 34Kč za litr. Prozíravý český pilot tedy naloží svůj rychlý vůz zásobou základních potravin včetně vína či piva již doma, naplní nádrže a kanystry až po okraj a z nedostaku místa zbaví svůj vůz některých zbytečností, kterými jsou nepochybně veškeré objemné a ve své podstatě nepotřebné věci jako např. rezervní kolo, zvedák, manželka, pes či další rodinní příslušníci.

Kde hledat termiku ?
    Jižní svahy pod startovišti jsou velmi strmé a představují vydatný zdroj termiky. Není tedy třeba kvůli termice rovnou zapalovat les, který tady čas od času skutečně vzplane a jak vidno, hoří velmi dobře.



    Mnoho pilotů hledá stoupání takřka na větvích stromů a výsledkem je pak několik návštěv sanitky či záchranného vrtulníku denně, zejména o víkendech. Osobně jsem s opravdovým zaujetím sledoval počínání odvážného paraglidisty, který asi 15m nad restaurací a startovištěm Carraro okopával tvrdošíjně šišky ze stromů tak dlouho, až se mezi ně s rachotem lámaných větví sesypal. Po chvilce napjatého ticha se z lesa konečně ozvalo "Dobrý, kurva !" a všem se očividně ulevilo.

    Mnohem hůře ovšem dopadl rogalista, který si zapomněl zřejmě ve stresu před startem cvaknout karabinu ke křídlu a takto se vrhnul ze strmé rampy dolů. Křídlo se zaseklo do prvních stromů hluboko pod rampou, tělo však pokračovalo s razancí dělové koule dolů lesem a záchranáři s vrtulníkem měli celou hodinu plné ruce práce. Lehnout si těsně před startem je opravdu velmi užitečný rogalistický zvyk.

    Ale raději zpět k termice. Spolehlivým a stálým zdrojem termiky je v odpoledních hodinách strmá skalnatá stráň vysoko nad tábořištěm u hotelu Dalla Mena, obrácená směrem na JZ. V pozdním odpoledni se skály nasmaží na takovou teplotu, že se nad nimi vytváří trvalý komín, ve kterém je ovšem zejména o víkendech křídel doslova jako much nad hnojem. Takže pouze pro tvrdší nátury.

    Vydatnými zdroji termiky jsou rovněž horské louky ve výškách vyšších startovišť. Nad ty je ovšem třeba nejprve nastoupat. Obvykle to nebývá žádný problém, stoupáky totiž vznikají jak na strmých jižních svazích v nižších polohách, tak i na lukách na samém úpatí hor.

    Ani totálně zatažená obloha není důvodem k výletu do Benátek a prohánění se v gondolách po Canale Grande. I velmi slabě mžourající sluníčko dokáže vykouzlit na jižních svazích využitelné stoupání a na zachmuřené tváři pilota blažený úsměv.

Jak zjistit předpověď počasí ?
    Detailní pátrání po internetu v Bassanu skončilo i přes několik velmi slibně vyhlížejících míst s nápisy "Internet point" bohužel neúspěšně. O to větším překvapením byl obchůdek s výpočetní technikou firmy "Mipros" přímo u přistávačky paraglidistů. Za výlohou dokonce vylepené synoptické mapy a snímky z družic, až jsem vlastním očím nevěřil.

    Nadšení ovšem rychle vyprchalo po zjištění, že synoptické mapy jsou měsíc staré a snímek z družice dokonce půl roku. Po dlouhém přesvědčování šéfa firmy a bouchání průkazem LAA ČR o křivý kancelářský stůl jsem byl konečně posazen před hromadu šrotu bez počítačové skříně a následujících 40 minut se pravidelně střídal prvek očekávání s prvkem zklamání během neustále padajícího a neuvěřitelně pomalého spojení.

    Po necelé hodině jsem však přece jen měl, co jsem potřeboval a optimisticky naladěn a o 260Kč lehčí jsem se dojatě loučil s italským bossem, jehož poslední slova byla - "Přijďte zas !"