Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.
Jak se žije v Austrálii   (léto 2001)

Michael

    Ve svém minulém článku z léta roku 1998 jsem psal o rubu i líci australské exotiky. Když se mne nedávno jedna z českých levicových intelektuálek, pobouřených diskriminací původních obyvatel Ameriky, Afriky a Austrálie zeptala "Jak u vás žije těch pět a půl Aboriginees?", v podtextu se zjevným obviněním, odpověděl jsem se snahou ukázat obě strany mince. A položil jsem tedy nejdříve otázku "Jak že si tady žili Aboes (Aboriginees) předtím, než kapitán Cook zapíchl poprvé Union Jack, vlajku Jeho Veličenstva, do písku na Botany Bay."

    Za poslední tisíce let se desítky ras, stovky kmenů a tisíce rodů Aboes potulovaly po australském kontinentu v symbiotickém vztahu s přírodou, vzájemně se mezi sebou pobíjejíce a vyhlazujíce a vyhlašujíce se správci údolí, hor, pláží, ostrovů, jezer, plání a řek. Všichni se živili výlučně tím, co jim příroda dala přímo do pusy a používali jen to, co jim příroda nabídla a jak jim to příroda nabídla. Byli takto absolutně závislí na štědrosti a rozmarech přírody. Respektovali její sílu a cítili vůči ní snad i jistý ostych. Neb po celou historii lidského osídlení tohoto kontinentu až do příchodu Angličanů neměli Aboes s přírodou téměř jediné disputace - jednou jedinkrát neobrátili hroudu země, aby do ní položili zrno, jednou jedinkrát nezarazili do země kůl, aby postavili trvalý dům či hradbu. Jednou jedinkrát nepohnuli kamenem v řece, aby změnili její tok.

    Jedinými dvěma způsoby, jak Aboes zasahovali záměrně do přírody, či proti přírodě, bylo pokládání ohně a regulování vlastní populace. Oheň je nedílnou a nezbytnou součástí australské přírody. Je snad důležitější pro zachování života na kontinentu než voda. Neb semena mnohých australských rostlin padají k zemi uzavřena v pevných skořápkách, které se otevřou pouze a jedině v žáru ohně. Vegetace se proto může obnovit jen když projde žárem ohně. Část znalců a abologů se proto domnívá, že záměrné pokládání ohně bylo, vedle množení se, jedinou plánovanou činností, kterou přispívali Aboes ku své sebezáchově. Většina abologů se však obává, že Aboes pálili buš spíše z nedbalosti či potěšení z ohně. Tak, jako to dělají dodnes.



    Aboes neznali monogamních vztahů. Po dosažení plodného věku odcházela žena z kmene svých rodičů do jiného kmene, a to pouze za souhlasu stařešinů obou kmenů. Stávala se součástí kmene, do kterého přišla rodit své děti. Rituálně se pak pářila se staršími muži rodu. Děti však plodila jen s vybraným členem kmene. Nevrátil-li se její "partner" jednoho dne z lovu, přešla žena do prioritní "plodné" správy jiného muže jejího kmene.





    Jakkoli primitivní, Aboes znali účel a poslání sperma. A jakkoli primitivní, Aboes aplikovali velice účinnou metodu řízení populace rodu. Mladý muž, než je poprvé připuštěn k ženě, je tradičně iniciován. Iniciace jako znamení mužství sestává z proříznutí otvoru do močové roury u kořene penisu iniciovaného muže. Souloží-li pak muž pouze pro ukojení svých erotických pudů, jeho semeno stéká do písku po stehnech ženy. Je-li pak v zájmu kmene zplodit dítě, ucpe muž onen otvor prstem a jeho semeno se tentokrát vřine do útrob ženy.

    Aboe dítě, zplozené mužem jiného kmene, tedy dítě počaté bez schválení stařešinů kmene, k němuž matka dítěte v době početí náležela, bylo podle Aboes zákonů vždy odvrženo, často společně s matkou. Případy Romeo & Julie, dvou Aboes z různých kmenů, jejichž vztah nebyl posvěcen oběma rody, končily vypovězením obou z jejich kmenů. Tedy více méně odsouzením k smrti. Posedlost touto silnou tradicí násilí, přesvědčení o absolutní dominanci muže a potřeba zachování zdravé krve přežívá u Aboes dodnes. I když ryzích Aboes je dnes doslova jen hrstka.

    Dr. Brinke přiléhavě nazval svou knihu o Aboriginees - "... a znali jen kámen". Vyšla v Česku na počátku 70. let a způsobila do jisté míry, že píšu dnes z Austrálie. Ano, civilizační vývoj se na tomto kontinentu nadlouho doslova zastavil v době kamenné. Aboes nicméně žili spirituálně bohatým životem. Jakkoli se o tom můžeme jen dohadovat, či si to jen přát. Neb jediným zdrojem informací jsou nám než zbytky přežívajících tradic v ústním podání.

    Otázka, jak objektivní může být takový zdroj informací, je dnes zdrojem mnoha svárů a disputací na nejrůznějších fórech. Co však lze usoudit se zřejmou jistotou na základě studia objektivních fyzických stop v minulosti zašlých kmenů je, že jedna z místních Aboe ras byla natolik agresivní, silná a vytrvalá, že postupně vyhladila rasy ostatní, které se kdy v minulosti na kontinentu pohybovaly. Kontinent prošel tedy nepochybně tím, co by dnešní salónní levičák nazval genocidou.

    Tak tedy žili Aboes před příchodem naší civilizace. Je nepochybně mnoho půvabného na tom, žít v absolutní harmonii s přírodou a v závislosti na přírodě. Popírat, či dokonce zastavit evoluci. Utopie má nepochybně své půvaby. Alespoň pro ty z nás, kteří jsme unaveni nekonečným cvalem za přízrakem komerčního štěstí.


pokračování článku

 Návrat na domovskou stránku