Středa 1.10.2008
    Asi vám nic moudrého dneska nenapíšeme. Dnešní let měli někteří hooódně krátký a rychlý, jiní si perfektně zasvahovali. Nejvýš jsme byli nad startem, za startem, tj. prorazili jsme inverzi a zvedli se do úžasných 1800 metrů. Já si před startem ještě šteloval spééda, kterého jsem si zapomněl na zemi zapojit. Asi to vypadalo prapodivně, když na mě ve vzduchu Radek řval: "Vybíráš mravence nebo co?!" Poté jsem se pokoušel fotit, ale ouha - krytka je v tahu! Tak jí jen zamávám a pokračuji v letu.

    Tak a letíme. Všichni to pouští po žebírbkách, jen Renča se odpojuje a pokračuje po svém. Teprve když šudláme v blízkosti země, přilétá v megakosmu. Ale stejnak jí to není k ničemu, bo končí tam, kde většina. Okolo 25. kilometru. Popadali jsme na zem jak malý Jardi a ani pořádně nechápeme jak.

    Jenom devíti lidem se v dnešní disciplíně podařilo dát pásku, tedy 48 km. Tyto závody drží rekord, jsou odletěny 4. tasky a pouze 13 pilotů vidělo pásku na vlastní oči. A nikdo z nich dvakrát. Jiní si o tom můžou nechat zdát.

    Po parádním svozu na korbě náklaďáku, kdy máme hára vyfúkané jak u holiča, se vracíme do Headquarters, kde se dozvídáme další příběhy. Jdem na maso na tyčce, mňamka! Po návratu pokračujeme luxováním drinků z ledničky. Teprve až byly drinky hotové, paní domácí nás plynulou Italštinou upozornila, že jsme sežrali okrasné banány a do drinku si vymačkali okrasné citróny, které voněly po šampónu. "Este posiblo bednička?" ptáme se domácí, ve snaze lépe si ozvučit domácí kino na computeru Asus. No commento, no comprende, ale ty bedničky si stejnak vezmem, kurňa!