Pátek 6.4.2007
    Konečně jsme na místě zvaném Ichioka v provincii Ibaraki a městečku Cukuba. Taky z toho nejsme chytří. Vítá nás zatažená obloha, veliká zima a spousta usměvavých známých tváří. Pozitivní zpráva, naše ztracené batohy byly nalezeny a kurýrní službou doručeny na místo. Hladoví závodníci si s chutí nalévají instantní polévku, to ještě netuší, že začínají svou týdenní nudlovou pouť. V headquarters jsme našli náš pohon, desetikilovou pixli plnou bonbónů a pastiček. Personál nám s úsměvem nabízí další dobrůtku, zelený čaj, silně připomínající atmosféru zubařského křesla a zápachem vyvrtanou vodu ze zubu.

    První tréninkový den zakončujeme silným gastronomickým zážitkem, a to návštěvou Suši baru. Vlastně máte jedno, ať jíte, co jíte, všechno smrdí jako ryba. V jídelníčku jsme si moc nepočetli, a tak jsme nechali výběr na našich japonských kamarádech. To jsme netušili, co nám přinesou za speciality. Vařená byla akorát rýže, zbytek neidentifikovatelných pamlsků se zřejmě ještě před hodinou proháněl v místních vodách. Na rozjezd jsme museli každý pozřít jednu oslizlou sépijku. Někdo dal přednost polknutí v celku, fajnšmekři si ji kousáním naporcovali. Jako další chod přinesli naporcované syrové ryby, máčející se v sojové omáčce a vasabi. "Tak teď nevím, jestli jsem se už najed, nebo je mi blbě." Ještě nikdy jsme se necítili z jídla tak vysíleni. Všichni jsme byli v očekávání, co z nás druhý den ráno vyleze.






Sobota 7.4.2007
    Předpověď na dnešní den je nejistá a tak vyrážíme s Kawašim, našim spolubydlícím, na výlet. Sice nám není jasné kam, ale vstáváme již v pět ráno. Na místě zjišťujeme, že jde o balónové závody. Velice dramatický a napínavý děj, možnost proletění se v koši 100 metrů nad zemí, to vše bylo nádherné. Avšak po 4 hodinách bez snídaně, kdy šilháme hlady a po 5 hodinách spánku nás více zajímala ranní kávička. Využíváme opět místních drah k návštěvě horského městečka Nary se svými pověstnými tisíci chrámy v kopcích. Vracíme se akorát na Open ceremonii v místním hotelu s občerstvením a bohatým programem. Vrcholem večera je vystoupení divadelního souboru s bohatou historickou tradicí, kde herci mohou být pouze muži. Večírek je ukončen v deset hodin, kdy hbitý japonský personál začíná uklízet sál a demontovat veškeré kulisy do posledního šroubku.

Neděle 8.4.2007
    Budíček v sedm ráno, půlhodinový přesun na briefing, fasování svačinky a vysílačky, všichni jsou v pohodě a nažhaveni na létání, jen z tváří některých neidentifikovatelných závodníků bylo čitelné, že zahájení pojali opravdu svědomitě. Nenechali se vyvést z míry jeho brzkým zakončením. Později se dozvídáme, že párty pokračovala na recepci Caraoke show v podání mezinárodního hvězdného páru.

    Pikolo busíkama vyjíždíme již v 9 ráno na kopec Mt Cukuba alias japonský Javorový, ale bez lanovky. Malé travnaté startoviště pro 5 padáků, zadekováno, bezvětří, provizorní task, všichni jsou náramně zvědaví, co dneska proběhne. Vypsali 61 km task rozložený do hvězdicového tvaru s otočnými body podél hřebene Javorového, zakončený v rovinách. Startovní okno bylo naplánováno na brzkou 11 hodinu a startovní cylindr o hodinu později.



    Z vizuálně slabších podmínek se vyklubaly docela výživné stoupáky a nejednou jsme museli unikat z mraků. Vedoucí skupinka se trhla a zhruba po hodině od otevření startovního cylindru se v cíli objevují první závodníci.



    Nejrychleji jsou v cíli dnešní disciplíny Valičovci s Kryglem. Z našich nejlépe zalítli David (9.) s Tomem (11.) a Radkem (14.). Nakonec se sešlo v cíli 90 z celkových 121 závodníků. Večer zakončujeme po dlouhé době českou večeří v japonském stylu, špagety se zeleninovo-rybičkovým sosíčkem, samozřejmě s vidličkou.