Čtvrtek – druhý závodní den, druhé kolo

Při příjezdu na start fouká velmi svižný vítr od východu a většina pilotů ani nepřipravuje křídla. Místní organizátor nás však přesvědčuje, že to je v pohodě a že poletíme. Dokonce nachází i jednoho dostatečně odvážného předletce, který jde letět. Přežil a tak vypsali 63 km dlouhou trať. Cik caky kolem startu a přistání v Pamukkale. Při otevření okna jsem přesvědčená, že podmínky nejsou dobré a že stejně není šance kolo uletět. A tak si ani nepřipravuju padák. Na startu bylo na co se koukat a i přes velmi vysokou úroveň pilotů to sem tam vypadalo děsivě. Překvapení mě však čekalo, když úderem třetí hodiny naskákaly krásné kumuly ve 3500 m.n.m a vítr zeslábl a otočil se přímo na start. Byl to zrovna čas otevření vzdušného startu. A tak neváhám, rychle se oblíkám a startuju. Na kružnici jsem sice o 20 minut později a o kilometr níž než ostatní, ale zlepšující se podmínky a trocha štěstí mi pomáhá už na druhém otočňáku dohnat alespoň poslední partičku. Snažím se letět vrchem, což se mi vyplácí a do údolí Pamukkale přílítám už alespoň s partičkou „bab“. Při dokluzu koukám pod sebe a je vidět, že přední skupiny neměly tolik výšky a plazí se po zemi. Někteří dokonce už sedí před páskou. Kolo vyhrává Luc Armant. Z ženské konkurence nejrychlejší opět Seiko se ztrátou 20 minut na Luca. Renča dolítá o 10 a já o 15 minut po Seiko.